Control

Control
Control

Příběh posledních sedmi let života Iana Curtise, zpěváka legendárních britských Joy Division, kteří na konci sedmdesátých let spolu s ostatními kapelami z Manchesteru definovali nový směr populární hudby. Černobílá kamera sleduje Curtise od jeho prvních experimentů s drogami, založení Joy Division a seznámení se s manželkou Debbie, aby se posléze stala němým svědkem jeho nejniternějších vnitřních bojů, epileptických záchvatů, rozpadu manželství a v závěru i Curtisovy sebevraždy v květnu 1980. Před očima diváků se Curtis postupně proměňuje z energického básníka v unaveného zpěváka populární skupiny, který si čím dál víc uvědomuje, že v životě se dostal přesně tam, kam se dostat nikdy nechtěl. Film je natočen podle vzpomínkové knihy Curtisovy manželky a je celovečerním režijním debutem Antona Corbijna, známého fotografa a režiséra videoklipů např. pro U2 a Depeche Mode.

Příběh produkce filmu Control

Jak to tak bývá i u mnoha jiných filmů, prvotní myšlenka natočit Control se zrodila před deseti lety v jednom knihkupectví, když si producent Orian Williams koupil knihu s názvem Touching from a Distance (Dotyk ze vzdálenosti), vyprávění Debory Curtis o krátkém a tragickém životě jejího zesnulého manžela Iana Curtise, enigmatického zpěváka kapely Joy Division.

Kniha začíná popisem Ianovy puberty v Macclesfieldu, malém městě na okraji anglického Manchesteru. Debora Curtis potom na základě své osobní zkušenosti popisuje, jak se s Ianem seznámili a posléze i vzali. Zároveň dokumentuje i historii kapely Joy Division. Přestože tato kapela za tři roky natočila pouze dvě studiová alba, je nepochybně jedním z nejdůležitějších uskupení post-punkové vlny, které ovlivnilo kapely jako The Smiths a U2 i novější kapely jako The Killers, Bloc Party a The Editors.

Hlavní a nejdůležitější náplní knihy je ale intimní pohled do zmučené duše trpícího zpěváka Joy Division Iana Curtise. Pomalu odkrývá vrstvy jeho hlubokých depresí, pocitu viny a ohroženého zdraví, které dohromady zapříčinily to, že si ve věku pouhých 23 let sám vzal život.

„Tu knihu jsem si koupil v roce 1997, když vyšla v USA,“ vzpomíná Williams. „Několik dní jsem ji s sebou vozil v autě, když si jí všimnul jeden kamarád producent a řekl: ‚Co máš s tou knihou v plánu? Byl by z ní skvělý film!‘“ Vzhledem k tomu, že byli oba producenti nadšenými posluchači Joy Division, zažili v tu chvíli moment epifanie. Williams dal knihu svému kamarádovi, aby si ji pořádně prostudoval, a soustředil se na dokončení filmu Shadow of the Vampire s Johnem Malkovichem a Willemem Dafoem. Čas ubíhal, a když jednou se svým kamarádem producentem snídal, dostal knihu zpátky.

„Neměl jsem ji na očích, a tak jsem na ni nemyslel, ale on si ji ani nepřečetl,“ říká Williams (o Touching from a Distance). „Vrátil jsem ji na poličku. Za několik týdnů mě přišel navštívit kamarád režisér, všimnul si té knihy a řekl: ‚Co máš s tou knihou v plánu?‘“

Cesta projektu filmu Control

S obnoveným nadšením se Williams pustil do práce a učinil pár telefonátů. Ukázalo se, že autorka Debora Curtis již práva na filmovou adaptaci prodala, ale že newyorská produkční společnost, která měla projekt na starosti, s ním již tři roky zápasí a není schopná se hnout z místa. Tehdejší režisér oslovil Williamse, aby jim s produkcí pomohl, ale brzy se ukázalo, že z natáčení nic nebude. Smlouva proto nebyla prodloužena a původní produkční společnost, která měla projekt na starosti, se rozpadla.

Po setkání s Deborou Curtis a její dcerou Natalií započal Williams a jeho tehdejší produkční partner Todd Eckert osmiměsíční proces, při kterém se snažili získat její důvěru. Předkládali jí plánovanou podobu nové adaptace. V jejích očích to měl být poslední výtvor, který po sobě Ian Curtis zanechal pro příští generace. S Debořiným požehnáním získal Williams práva na její knihu a rozjel novou produkci. Deborah a Natalie Curtis Williamse seznámili s Tony Wilsonem, který Joy Division nabídl první nahrávací smlouvu na svém labelu Factory Records a který jim také umožnil první televizní vystoupení. Tony Wilson se připojil ke štábu jako koproducent. Svou osobností film velice zásadně podpořil a dodal mu patřičnou váhu.

Jako výchozí bod bral Williams Debořinu knihu, ale hned zpočátku ji upozornil na to, že filmový příběh bude muset být mnohem rozvinutější.

„Chtěl jsem si být jistý, že film pokryje všechny aspekty Ianova života,“ dodává Williams, „a ona souhlasila.“ Což znamenalo, že film bude vyprávět i příběh Annik Honoré, ženy, s níž měl Curtis milostný vztah, který nakonec vedl k rozpadu jeho manželství s Deborou. „Ian se do Annik vášnivě zamiloval, a proto jsme ve filmu museli vyprávět i její příběh (o kterém se v Touching from a Distance téměř nepíše) a ukázat, že v jeho životě hrála velice důležitou roli,“ říká Williams.

Aby byl film opravdu celistvý, musel obsahovat i příběhy členů kapely Joy Division – Bernarda Sumnera, Petera Hooka a Stephena Morrise, kteří jsou dnes známí především jako členové proslulé kapely New Order.

Když projekt odsouhlasila Debora Curtis a když získal podporu členů kapely New Order, začalo se s hledáním vhodného režiséra.

O filmu Control

Kniha Debory Curtis byla základním výchozím bodem celého filmu. Úkol napsat podle ní scénář připadl Mattovi Greenhalghovi, který celý svůj život strávil v severoanglickém Salfordu. Producenti si potrpěli na to, aby byl scénárista dobře obeznámen se všemi podrobnostmi manchestrovského prostředí. Chtěli, aby film vyjadřoval opravdu syrovou realitu tehdejší doby, a ne aby ji nahradily hollywoodské kulisy.

„Ian je v tomto městě považován téměř za boha. Zapojit se do filmu o jeho životě je snem téměř každého mladého člověka z Manchesteru a okolí, který se zajímá o hudbu,“ řekl Greenhalgh na tiskové konferenci, kde bylo ohlášeno natáčení filmu. „Touching from a Distance je skvěle napsaná kniha a člověk se musí snažit, aby se jí vyrovnal. Existuje hodně lidí, které tím můžete potěšit, hodně lidí, kteří tu scénu dokonale znali.“

Nejen že Greenhalgh získával další informace od Debory Curtis, ale také podrobně studoval celou tehdejší dobu a vyzpovídal spoustu osobností, které Ianův příběh znali z osobní zkušenosti. Kromě lidí, kteří byli do projektu aktivně zapojeni jako Tony Wilson a členové kapely New Order, mluvil Greenhalgh i s Annik Honoré, za kterou se dvakrát vypravil do Bruselu, aby se s jejím příběhem seznámil z první ruky.

Při prvním rozhovoru, který s kapelou vedla, vzbudila Honoré, tehdy mladá belgická novinářka, v Ianovi okamžitý zájem. Vznikl mezi nimi milostný vztah, který trval až do Ianovy smrti a který urychlil rozpad jeho manželství. V Touching from a Distance je Honoré popsána ploše a černobíle jako „ta druhá žena“. Jedním ze záměrů filmu bylo navrátit jí lidskou tvář, protože to koneckonců byla žena, do které se Ian Curtis hluboce zamiloval a pro kterou neváhal riskovat úplně všechno.

I přes veškeré konzultace se scénáristou dala Honoré svolení k užití svého jména ve filmu až poté, co byl dotočen. „Budu upřímný. Trvalo velice dlouho, než nám dala svolení k tomu, abychom použili její jméno. Nakonec byla stejně hlavním argumentem důvěra,“ říká Corbijn, který uznává její nárok na soukromí a ve filmu použil jen nezbytné množství detailů z jejího života. Režisér dále naznačuje, že se Honoré zřejmě obávala toho, jak bude scénář vypadat na plátně.

Podotýká: „Někdy je těžké lidem vysvětlit, že když se jim scénář může zdát trochu přehnaný, tak způsob, jakým film točíte a jakým herci pronášejí své repliky, to může úplně změnit. Celková atmosféra filmu dodává mnoha scénám na věrohodnosti a přesvědčivosti.“

Corbijn také navštívil tři zbývající členy kapely Joy Division, aby s nimi scénář probral osobně. „Bylo to zajímavé, někomu šlo hlavně o fakta, někomu o celkový pocit,“ vypráví režisér. „Například Stephenovi hodně záleželo na tom, aby byla dobře ztvárněna postava Roba Grettona [dnes již zesnulého manažera Joy Division].“

Největším překvapením bylo pro režiséra to, jak se vzpomínky jednotlivých členů kapely od sebe navzájem lišily. „Je to už dávno, utopené ve spoustě drog a zahalené různými nejasnostmi,“ říká si Corbijn. „Znáte to, i když se někde stane nehoda, nikdo se přesně neshodne na tom, jak k tomu došlo.“

Zapojení Corbijna do projektu vehementně přispělo k tomu, že jej schválili i zbývající členové Joy Division, kteří sice do té doby s natáčením souhlasili, ale neprojevili o něj žádný aktivní zájem.

„To, že se k nám připojil Anton, jim zaručilo, že film bude opravdu kvalitní,“ říká Williams. „Předtím si zřejmě říkali: ‚Přijel sem nějaký poblázněný Amík a myslí si, že natočí film o manchesterské kapele – to se nestane!‘“

Přestože se produkce snažila o co největší míru autenticity, nebylo možné točit převážnou většinu filmu v Manchesteru.

„Chtěli jsme točit v Manchesteru, abychom byli co nejblíže místu, kde se příběh opravdu odehrával, ale ono už nevypadá tak jako dřív,“ říká Williams. „Uděláte široký záběr na město a někde vždycky vylézá kus nějaké nové stavby.“

Prostředí města, ve kterém kdysi Ian Curtis žil, se drasticky proměnilo. Tuto proměnu urychlila přestavba, která následovala po pumových atentátech IRA v roce 1996, a celková renovace města před hrami Commonwealthu v roce 2002. Nečekané řešení přišlo, když Peter Heslop, jeden z členů produkčního týmu, objevil jiné místo na severovýchodě Anglie – město Nottingham, které odpovídalo estetice sedmdesátých let v Manchesteru víc než samotný Manchester.

„Když jsme objevili kampus Nottinghamské univerzity, okamžitě jsem se rozhodli,“ dodává Williams. „Byla tam i stará televizní studia se dvěma pódii. Čekala tam jen na nás. Také jsme si tam mohli zřídit produkční kancelář. Bylo to dokonalé.“

Nicméně zásadní exteriéry jako panelák v Macclesfieldu a dům, kde Ian a Deborah Curtis bydleli, se natáčely na svých původních lokalitách.

... V kinech ČR od 13.března 2008

2007 – Velká Británie, USA – Hudební drama – 121 minut
režie: Anton Corbijn
hrají: Sam Riley, Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, Joe Anderson…
produkce: Iain Canning
střih: Andrew Hulme
scénář: Deborah Curtis a Matt Greenhalgh
kamera: Martin Ruhe
hudba: Joy Division, New Order

Oficiální stránka filmu: www.controlthemovie.com

trailer: