Čarovný les

Čarovný les


2014 | 124 min | Komedie, Fantasy, Hudební, Rodinný | USA



Režie: Rob Marshall
Kniha: James Lapine
Scénář: James Lapine
Kamera: Dion Beebe
Hudba: Stephen Sondheim

Před dávnými časy v jednom vzdáleném království, když byl pekař (James Corden) ještě malý, byl jeho otec (Simon Russell Beale) přistižen při krádeži kouzelných fazolí ze zahrady čarodějnice (Meryl Streep), která bydlela o dům vedle. Jako trest za to, že nedokázala uhlídat své cenné fazole, byla na čarodějnici uvalena kletba, která ji znetvořila. Čarodějnice na oplátku zaklela pekařovu rodinu a způsobila, že pekař se svou ženou nemohli mít nikdy děti.

O mnoho let později se pekař se svou ženou (Emily Blunt) o kletbě dozvěděli a vypravili se do lesa pátrat po ingrediencích, které mají mít moc kletbu zvrátit a navíc také navrátit čarodějnici její původní krásu. Jen jednou za sto let mohou sehnat veškeré ingredience: krávu bílou jako mléko, vlas zlatý jako slunce, plášť rudý jako krev a střevíček z ryzího zlata.

Na své cestě lesem se setkávají s Popelkou (Anna Kendrick), která prchá z paláce ve zlatých střevíčcích, Červenou Karkulku (Lilla Crawford) na cestě k babičce, pronásledovanou zlým vlkem (Johnny Depp), krásnou Lociku, vězněnou čarodějnicí ve věži bez brány, a mladého Jacka, který míří na trh, aby zde prodal svou milovanou bílou krávu a vyhověl tak přání své matky.

Ačkoliv se začíná zdát, že vše směřuje ke šťastnému konci, začnou se události nečekaně znovu komplikovat a pekař se svou ženou jsou ve společnosti všech, se kterými se na svém putování spřátelili, nuceni spojit síly a přijmout zodpovědnost za své skutky. Teprve tehdy budou moci odhalit skutečný význam svých osudů.

O filmu Čarovný les

Před dvanácti lety se po fenomenálním úspěchu filmové adaptace muzikálu Chicago společně sešli režisér Rob Marshall a Steven Sondheim a Marshall projevil zájem o režírování filmové verze některého z nejúspěšnějších muzikálů tohoto slavného skladatele. Sondheim přišel s několika návrhy, ale na čelní pozici jeho seznamu se ocitl muzikál, který by podle něj byl pro Roba Marshalla naprosto ideální – Čarovný les.

Marshall se svým produkčním partnerem Johnem DeLucou byli fanoušky tohoto Sondheimova a Lapineova muzikálu od chvíle, kdy měl v roce 1987 na Broadwayi premiéru. „Příběh dokonale kombinuje Sondheimovu citlivou, zábavnou a geniální hudbu s Lapineovou pozoruhodnou knihou, která je moderním pojetím několika oblíbených pohádek, ale současně prozkoumává složitá témata, jakými jsou následky přání, vztah mezi rodičem a dítětem, chamtivost, ztráta a možná ze všeho nejvíce také bezpodmínečnou lásku a sílu lidského ducha,“ vysvětluje Marshall.

V roce 2011 pak v den desátého výročí útoku z 11. září Marshall slyšel prezidenta Obamu promlouvat k rodinám obětí. Obama tehdy zmínil, že „nikdo není osamělý.“ Tato věta, která se také objevuje v jedné z nejpozoruhodnějších písní z muzikálu Čarovný les, na Marshalla udělala dojem a ihned si uvědomil, že nastala ta pravá chvíle, aby byl tento muzikál převeden do filmové podoby.

V mnoha ohledech se domnívám, že Čarovný les je pohádkou pro lidi 21. století, pro generaci těch, kteří prožili 11. září,“ míní Marshall. „Sondheim a Lapine při jeho psaní předběhli svou dobu. Ujištění o tom, že v tomto nejistém světě nejsme osamělí, nám poskytuje jiskřičku naděje.

Marshall a DeLuca se svým vysněným projektem zašli do společnosti Disney, a ihned pochopili, že si zvolili dobře. „Byli jsme nadšeni z toho, že projevili o náš film takový zájem,“ popisuje Marshall. „Opravdu se zajímali o možnost rozšíření chápání toho, co znamená 'moderní pohádka'.

Producent Marc Platt, který se k původní dvojici tvůrců připojil, říká: „Disney je společnost, která na pohádkách vznikla, takže by do budoucna měla být také společností, která pomáhá objevovat nové, moderní a nečekané způsoby, jak pohádkové příběhy pojmout.

Po 27 letech se tedy dlouho očekávaný klasický muzikál mohl začít chystat na svůj návrat. „Les je v našem příběhu něčím nespecifickým, co může znamenat mnohé,“ soudí Marshall. „Je to místo, kam se uchylujete, abyste odhalili své sny, postavili se svým obavám, ztratili se a zase se našli, dospěli a naučili se jít kupředu. To všechno patří k životu. Takže znovu a znovu putujeme Čarovným lesem...

Čarovný les je moderním převyprávěním klasických pohádek, a ačkoliv se v něm objevuje velké množství hlavních postav, vzhledem k rozsahu jejich rolí a propletenému ději se jedná o herecký tým v pravém slova smyslu. Tvůrci filmu měli to štěstí, že o talentované herce, které by tento snímek zaujal, neměli nouzi.

Producent Marc Platt vysvětluje: „Vlastně bylo celkem jednoduché dát tenhle úžasný a nadaný herecký tým dohromady, protože všichni toužili po tom, aby se v našem filmu objevili. Už samotná šance podílet se na muzikálu Čarovný les je velmi lákavá, a když k ní ještě připočtete možnost spolupracovat na něm s Robem Marshallem, bylo to jako zapnout jakousi hereckou vábničku.

Meryl Streep, která před nedávnem získala Oscara za svůj výkon v roli Margaret Thatcherové ve filmu Železná lady, byla první, kdo účast na filmu potvrdil. Streep, která v minulosti již podobné role několikrát odmítla, učinila v případě Čarovného lesa výjimku ze svých zásad. „Změnila jsem názor, když jsem se o téhle roli doslechla, protože tahle čarodějnice je v mnohém odlišná,“ vysvětluje. „Snaží se zvrátit kletbu, která na ni byla uvržena. Uvede do pohybu řadu událostí a všem převrátí životy naruby.

Jedná se o velice inteligentní muzikál,“ pokračuje. „To je samozřejmě proto, že za ním stojí Sondheim a Lapine. Je zábavný po vizuální stránce a citově uspokojující, ale má v sobě také něco dalšího, co láká nás umělce a nutí nás to vydat ze sebe maximum.

James Corden, který má na svém kontě například snímek Love Song nebo hru One Man, Two Guvnors na Broadwayi, byl obsazen do role pekaře, postavy, která touží po prolomení kletby. Když Rob Marshall tuto roli obsazoval, hledal někoho, kdo by byl pro americké diváky stále poměrně neznámý a kdo by mohl hrát obyčejného člověka. „James je výjimečný herec a rozsah jeho hereckých schopností je skutečně ohromující,“ soudí Marshall. „Má úžasný smysl pro humor a cit pro grotesku, což jsme všichni zjistili z jeho divadelních rolí, ale neuvědomoval jsem si, jakou pozoruhodnou hloubku coby herec má...a navíc umí zpívat.

Emily Blunt (Královna Viktorie, Ďábel nosí Pradu) představuje pekařovu ženu. „Moje postava zoufale touží po dítěti,“ říká Blunt. „Protože na celou rodinu byla uvržena kletba, musí se vypravit do lesa, aby získala předměty ze seznamu, který dostala od čarodějnice, takže se proměňuje ve velice odhodlanou postavu, která udělá cokoliv, aby získala to, po čem touží.
Později sledujeme, jak ji to začíná ovlivňovat,“ pokračuje. „Je v jádru dobrý člověk, ale poněkud ji zmámí les a jeho potenciál.

Ve filmu Čarovný les je postava Popelky poněkud modernější, komplikovanější a méně dokonalou verzí legendární pohádkové postavy, kterou diváci znají. Annu Kendrick, kterou jsme měli možnost vidět například ve filmech Ladíme nebo Lítám v tom, tato role přitahovala právě tím, že se její pojetí odlišuje od onoho archetypálního pohádkového pojetí. „Pozoruhodné je, že verze Popelky, která se v tomhle filmu objevuje, pochází přímo z pera bratří Grimmů, a šaty a střevíčky na ples jí daruje strom na hrobě její matky,“ vysvětluje. „Takže má v jistých ohledech k dispozici kouzla, pokud je skutečně potřebuje.

Její příběh začíná být ale zajímavý až tehdy, když se provdá za prince,“ pokračuje Kendrick. „Tehdy Popelka začíná nacházet sama sebe a odmítá to, o čem se domnívala, že po tom touží, což také znamená přiznat si, že udělala chybu. Není ale zcela bez viny. Musí se vyrovnat se skutečností, že po něčem toužila tak moc, že se příliš nezamyslela nad tím, co skutečně potřebuje.

Toužil jsem po někom velmi specifickém, kdo v sobě dokáže skloubit humor, sílu a moderní myšlení,“ rozvádí své myšlenky při obsazování této role Marshall. „V mnoha ohledech je Popelka v tomhle filmu nejkomplexnější postavou, protože se není schopna rozhodnout, neustále váhá nad tím, co vlastně chce, a Anna jí vdechla nemalou dávku zranitelnosti a hloubky, což bylo neuvěřitelně působivé.

Pro roli Popelčina prince, který touží po nevěstě, byl zvolen Chris Pine. Herec, který se patrně nejvíce proslavil rolí kapitána Jamese T. Kirka ve filmu Star Trek, svou postavu popisuje takto: „Princ je jednou z těch postav, o kterých se domníváme, že je známe, ale ve skutečnosti toho o nich zas tak moc nevíme.

Jedním z jeho mých nejoblíbenějších výroků zazní v situaci, kdy mu Popelka sděluje, že by se měl vzchopit a být dobrým králem, a on na to opáčí, že byl vychován pro krásu, ne pro upřímnost, což ho víceméně dokonale shrnuje,“ pokračuje Pine.

Když James Lapine tuto postavu psal, chtěl, aby se jednalo o naprosto tuctovou pohádkovou postavu. „Vychovali ho jako prince a on nic jiného nezná...zranitelnost nemá v povaze, protože je zvyklý dostat cokoliv, po čem touží,“ vysvětluje Lapine. „Takže když je nakonec odmítnut, stává se skutečně velice zranitelným a jeho ryze pohádková povaha začíná nabírat lidštější směr.

Když Pine poprvé přišel na konkurz, neměl Marshall tušení, jak všestranný herec to doopravdy je. „Nevěděl jsem, že umí zpívat, nevěděl jsem, že umí být vtipný, nevěděl jsem skoro nic,“ přiznává. „Věděl jsem jen to, že jde o skvělého herce, že je výjimečně inteligentní a že je neuvěřitelně pohledný. A velice záhy jsem zjistil, že dokáže nejen vše zmíněné, ale ještě mnohem více.

Kendrick byla příjemně překvapena Pineovým komediálním talentem. „Je samozřejmě velice milý a pohledný, ale líbilo se mi, že se role prince ujal s tak inteligentním humorem,“ říká. „Možná ho na okamžik poněkud vyvede z míry, když se mu zrovna příliš nedaří, ale vzápětí se zase vzpamatuje a stane se z něj ten afektovaný princ, kterým je, a to je úžasně zábavné.

Když došlo na obsazení rolí Jacka a Červené Karkulky, bylo pro Marshalla důležité, aby obě tyto role představovaly dětští herci (na rozdíl od původního muzikálu, kde jsou tyto postavy obvykle starší), protože celý příběh je ve své podstatě o rodičích a dětech. Daniel Huttlestone, který okouzlil diváky v roli Gavroche v oscarovém muzikálu Bídníci, byl obsazen do role Jacka, bezstarostného chlapce, toužícího po dobrodružství.

Danielovi bylo třináct, když se objevil u konkurzu, a zpíval své písně ve vyšší poloze, protože ještě nezačal mutovat, a jeho podání bylo krásné a odzbrojující,“ vzpomíná Marshall.

Tracey Ullman, úspěšná herečka, která se objevila ve filmech jako Víc než dost nebo Výstřely na Broadwayi, a která se ujala role Jackovy chudé a zoufalé matky, toužící po lepším životě, chválou na Huttlestonovu adresu taktéž nešetřila. „Navzdory svému věku má Daniel velice profesionální přístup k práci a velice dospěle vnímá, co se po něm chce.

Druhý mladý člen hereckého týmu, dvanáctiletá Lilla Crawford, která se v minulosti objevila na Broadwayi ve hře Annie, v tomto snímku na filmových plátnech debutuje rolí Červené Karkulky. Do své role byla obsazena na základě celonárodního castingu. „S Johnem DeLucou jsme Lillu viděli v Lapineově nastudování Annie a byla fantastická,“ říká Marshall. „Nemohli jsme uvěřit tomu, že někdo tak mladý by dokázal na svých bedrech utáhnout celé představení, ale byla to výjimečná zpěvačka, herečka a komička, jejíž schopnosti daleko přesahovaly její věk, a přesně taková by měla být i Červená Karkulka.

Červená Karkulka je naivní, dospívající mladá dívka v červené pláštěnce, která podle mne ztělesňuje dospívání,“ míní Lapine. „Než se objeví vlk, je přesvědčena, že v jejím životě existuje jen dobro a že se každému dá věřit. Pak prožije bolestnou lekci z toho, co znamená všem bezmezně důvěřovat, tedy něčeho, co se dětem špatně vysvětluje a je navíc poměrně neveselé se o to pokoušet – totiž vysvětlit jim, že si mají dávat pozor.

Když Marshall oslovil Johnnyho Deppa (Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, Alenka v kraji divů) s nabídkou role zákeřné postavy vlka, tento slavný herec s jejím přijetím příliš neotálel. Protože v minulosti s Marshallem spolupracoval na snímku Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, ví, že oba vnímají řadu věcí velice podobně, a dle Deppových slov by „s Robem klidně natočil i telefonní seznam, pokud by mě požádal. Je to skutečný mistr.

Vlk je dravec tohoto příběhu,“ říká Lapine o této postavě. „Je ztělesněním zvířeckosti a Johnny Depp, kterého vnímáme jako velice atraktivního, ho ztvárnil velice pozoruhodně. Představuje svůdnost divočiny.

Pro Christine Baranski, která už v minulosti spolupracovala jak se Sondheimem (Sweeney Todd v Kennedy Center a koncertní představení Malá noční hudba v Roundabout Theatre Company) i s Marshallem (Chicago), nebylo nad nabídkou role Popelčiny zlé macechy třeba dlouhého váhání. „Je ohromně vzrušující, že se tento muzikál konečně dočkal filmové podoby, protože tu máme co do činění s pohádkovým světem, jenž se dá pozoruhodně vizualizovat,“ soudí Baranski. „Neumím si po vizuální stránce pro tenhle projekt představit lepšího režiséra, než jakým je Rob Marshall, jehož pojetí ideálně doplňuje Sondheimovu nádhernou hudbu a texty, a to vše za podpory pozoruhodných filmových herců, kteří svým postavám dodávají velký psychologický rozměr.

Do rolí Popelčiných zlých nevlastních sester, Florindy a Lucindy, které ztvárnily Tammy Blanchard (Já a mé přízraky) a Lucy Punch (Zkažená úča), toužili tvůrci filmu po herečkách, které budou atraktivní, ale současně také vtipné a v jistých ohledech poněkud temné.

MacKenzie Mauzy, která se na Broadwayi objevila ve hře Next to Normal, byla obsazena coby Locika, vězněná mladá dívka, která touží poznat svět mimo svou věž. Podle Lapinea „je celá řada pohádek o dospívání, a Locika představuje dospívající dívku, která se chce potají vytratit z domu a žít si po svém, nezávisle na svých rodičích.

Teenageři, kteří již prošli pubertou, se často cítí uvězněni,“ pokračuje. „Cítí se být dospělými, ačkoliv jimi nejsou, a chtějí dělat dospělé věci, takže je tahle dějová linie i dnes velice relevantní.

Billy Magnussen z broadwayské hry Váňa a Soňa a Máša a Spike představuje Locičina okouzlujícího prince. Jakožto mladší bratr Popelčina prince si Magnussen užil ve své roli spoustu zábavy a oceňuje její dějový vývoj. „Můj princ touží být galantní a okouzlující, ale ve výsledku je to trochu podivín, což je legrační,“ míní. „Ale srdce má na správném místě...jediné, co chce doopravdy udělat, je odvést Lociku z její věže, aby mohli být společně šťastni.

Rob Marshall skutečně pochopil, jak důležité je sestavit herecký tým, jehož členové si budou rozumět,“ dodává Lapine. „Všichni zúčastnění byli nadšeni z možnosti s Robem spolupracovat a podílet se právě na tomhle příběhu, a myslím, že to na plátně je poznat. Vnímáte jejich lásku a vášeň pro to, co dělají, ale i pro sebe navzájem, a také pro příběh, který vyprávějí.

Když Stephen Sondheim a James Lapine začali poprvé přemýšlet o tvorbě původního muzikálu, bylo jejich záměrem vytvořit provokativní dílo, odehrávající se ve fantastickém světě, jehož obyvatelé se vydávají na pouť za svými cíli. Vyšli z řady tradičních pohádek a ty propojili příběhem pekaře a jeho manželky. Výsledkem je krásný a dojemný příběh se současnými tématy, které jsou velice zručně podány prostřednictvím klasických postav, jako je Popelka, Jack a fazolový stonek, Locika či Červená Karkulka, a celkově se zaměřuje na to, co se odehrávalo poté, co 'zazvonil zvonec'.

Pohádky lidstvo doprovázejí od počátku věků a předávají se z generace na generaci. Zatímco navenek mohou působit pouze jako zdroj zábavy, mají také významnou naučnou a citovou úlohu, protože předávají důležitá poznání o lidském osudu. Psycholog Bruno Bettelheim o jejich psychologické hloubce zpracoval publikaci, v níž klade důraz na využití pohádek s cílem pomoci dětem činit vlastní závěry o jejich skutečném smyslu.

Meryl Streep s jeho názory souhlasí. „Pohádky vznikly jako příběhy s ponaučením. Byly vyprávěny proto, aby děti odradily a ty se tak měly šanci vyhnout nebezpečím, se kterými se během svých životů setkávaly, a také aby přiměly mladé dívky brát si za muže boháče. Všechny dívky touží po svém princi a chtějí žít šťastně až do smrti, ale někdy se to tak docela nepodaří.

Realističtější pojetí pohádek, jeden z původních cílů Sondheima a Lapinea, patřil také k těm důvodům, které herce na celém projektu lákaly. „Není náhodou, že na většině středních škol se z tohoto muzikálu obvykle hraje jenom první dějství, protože to končí klasickým 'šťastně až do smrti',“ vysvětluje Anna Kendrick. „Ale teprve díky druhému dějství je tenhle příběh tak úžasný, dostává skutečnou pointu a smysl.

Líbil se mi nápad vzít nejrůznější pohádky, na kterých jsme všichni vyrůstali, a oživit je v jediném muzikálu,“ přitaká Johnny Depp. „Poznáme je důkladněji, což je ve výsledku děsivější a legračnější, než bychom si dokázali představit, takže je to skvělý nápad. A celý ten muzikál je skvěle pojatý.

James Lapine udělal s příběhem Popelky něco, co se před ním nikdo 500 let neodvážil,“ přemítá Sondheim. „V jeho verzi ztratí střevíček zcela vědomě, což je mazané, protože právě tak má šanci zjistit, jestli ji princ skutečně miluje.

Jakožto představitel tohoto prince Chris Pine původní muzikálovou předlohu zpočátku neznal, ale když si přečetl scénář filmu, okamžitě byl Lapineovými a Sondheimovými nápady a postupy uchvácen. „Vzali nejrůznější pohádky, se kterými nás na začátku příběhu seznamují, a vytvořili kombinaci všech jejich světů a příběhů, a vše se pak dál ještě komplikuje a prohlubuje,“ vysvětluje. „V mnoha ohledech se jedná o film o dospívání, jeho hrdinové zjišťují, jak úžasný může život ve všech jeho podobách být. Jde tu o objevování světa.

Od chvíle, kdy muzikál Čarovný les debutoval na divadelních jevištích, všichni jeho příznivci doufali, že se jednoho dne objeví také ve filmové podobě. Ale k tomu, aby bylo možné zkombinovat všechny komplikované a komplexní součásti natáčení filmového muzikálu a správně ho převést na filmová plátna, bylo třeba zkušeného režiséra, jakým je Rob Marshall. „Jedná se o příběh se spoustou postav, z nichž každá prochází nějakým vývojem, který má svůj počátek, vrchol i konec,“ míní James Corden. „Vzniká tu kouzelné, fantastické prostředí, ve kterém se současně odehrává velkolepý muzikál, takže spojit to vše správně dohromady vyžaduje výjimečné nadání.

Přestože má Marshall na svém kontě celou řadu filmů, ať už jde o Chicago, Nine, Gejša či Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, je také slavným divadelním režisérem a choreografem, který za svou práci obdržel cenu Emmy. Právě díky této reputaci byl jedním z nejpovolanějších režisérů pro převod muzikálu Čarovný les na filmová plátna. „Rob Marshall má s divadelním světem bohaté zkušenosti, což je klíčové, a je navíc také choreograf, což je stejně nezbytné, protože takovýto muzikál vyžaduje režiséra, který ví, jak na věc,“ soudí Stephen Sondheim.

Písně v Čarovném lese jsou součástí jeho kontextu, jeho atmosféry a vyznění,“ pokračuje. „Ale když se během písně zastaví zbytek děje – třeba když Popelka popisuje své zážitky z plesu nebo Červená Karkulka to, jaké to bylo ve vlčím břichu – pak je tyto scény potřeba zpracovat velice nápaditě. Rob je jedním z mála režisérů, kteří jsou v tomhle dobří.

Marshalla, dlouholetého fanouška původního muzikálu, tento projekt od samého počátku velice přitahoval. „Vždycky jsem ten muzikál zbožňoval, už od doby, kdy jsem ho v roce 1987 viděl poprvé,“ říká. „Byl to krásný, zábavný a významný počin, a vzpomínám si, jak mě naprosto uchvátil. Jednalo se o unikátní sloučení několika příběhů s různými postavami, jehož výsledkem byl velice hluboký příběh, zabývající se tím, co se dělo poté, co 'zazvonil zvonec'.

Pro kostymérku Colleen Atwood, která získala Oscara za filmy Alenka v kraji divů, Chicago a Gejša, byla šance podílet se na příběhu o postavách z několika různých pohádek velice lákavá. A skutečnost, že mělo jít o její celkem čtvrtou spolupráci s režisérem Robem Marshallem, pro ni byla třešničkou na dortu.

Hned poprvé, kdy jsme se s Robem potkali, jsme si dokonale padli do noty a od té doby se nám společně pracuje naprosto skvěle,“ vysvětluje. „Rob se na tvůrčím procesu přímo podílí, ale přitom nikdy nenařizuje, jak má co vypadat.

Její inspirací pro všechny kostýmy ve filmu byl právě les, který stojí již v názvu filmu samotného, a nejeden kostým v sobě strukturu dřeva nějakým způsobem zahrnuje. Například kostým čarodějnice, který nosí Meryl Streep, byl ve skutečnosti vyroben z malých kousků kůže, které byly našité na podšívku, a to vše bylo zkombinováno s další kůži, takže výsledek vzbuzuje dojem popraskané kůry stromu. Takto vytvořené části kostýmu pak byly připevněny k podkladové síťovině, aby se v kostýmu bylo možné snáze pohybovat.

Když spolupracujete s herečkou, jakou je Meryl, myslíte na to, co v tom kostýmu bude dělat,“ vysvětluje Atwood. „Specifické pohyby jsou nedílnou součástí její postavy, a poměrně záhy měla jasno v tom, že bude čarodějnice přikrčená a bude tak trochu připomínat spíše pavouka.

Když se čarodějnice ve filmu promění, vycházela jsem ze stejného návrhu, ale trochu jsem ho doplnila saténem a jemnějšími látkami. Vycpala jsem více ramena, která navíc mají také jinou barvu.

Colleen je jako tornádo,“ popisuje pracovní nasazení kostymérky Streep. „Vytváří tak nápadité, svobodomyslné a dramatické kostýmy, a přitom je současně známá svou pozorností k detailům, a nejeden z jejích kostýmů je dokonale promyšlený, jemný a překrásně ušitý.

Detailnost Colleenina díla mi vyrazila dech,“ říká producent John DeLuca. „Všechny její kostýmy přitom dokonale přirozeně zapadají do lesního světa. Vždycky vychází z podstaty konkrétní postavy, a její nápaditost vždy inspirovala jak nás, tak i herce samotné, protože se snažila se vkusem sobě vlastním přijít s něčím zcela netradičním.

Během procesu tvorby unikátního pohádkového světa padlo rozhodnutí nevázat se na jedno konkrétní historické období a místo toho plně využít to, že se jedná o pestrou směsici nejrůznějších postav a příběhů.

Když přišla řada na podobu vlka, kterého představuje Johnny Depp, stal se Colleen Atwood Múzou herec sám. Jakožto velký fanoušek Texe Averyho, animátora, který pro kreslené grotesky společnosti MGM ve čtyřicátých a padesátých letech vytvořil slavnou postavu vlka v obleku, si Depp ve své roli na sebe chtěl taktéž vzít oblek. Naštěstí pro něj byli tvůrci filmu z tohoto nápadu nadšení.

Když jsem byl s nabídkou této role poprvé osloven, naskočila mi v hlavě z nějakého důvodu představa animovaného vlka Texe Averyho: frajerského zlého vlka v obleku, který má na hlavě fedoru a v kapse hodinky na řetízku, a jakmile jsem se o tom zmínil Colleen, byla z toho nápadu nadšená,“ vysvětluje svou inspiraci Depp. „Takže se pustila do práce a trefila to naprosto dokonale. Perfektně odhadla, co jsem měl na mysli, a jako obvykle to nemělo chybu.

V případě vlka jde o to, že se jedná o výplod Karkulčiny představivosti, takže jsme Johnnyho nechtěli navlékat do vlčí kůže nebo mu vyrábět chlupatý límec,“ rozvádí tento kostým Atwood. „Ukázala jsem mu svůj nápad s výšivkou vlčí srsti na velice tenkém kousku vlněné látky, ze které jsem pak byla schopna vytvořit samotný oblek.

Spolupracovala jsem s vyšívačkami na tom, abychom docílili podoby srsti, která bude zcela hladká, bude se pohybovat a nebude příliš tlustá,“ pokračuje. „Pak jsem zahlédla starou paruku z dvacátých let, která mi posloužila jako inspirace pro jeho ocas a pro límec obleku. Také jsem opravdu moc toužila po tom, aby mu uši vyčuhovaly z klobouku. Hravý dojem jsme zdůraznili drápy, které mu trčí z rukavic a bot, přičemž obojí velice připomíná tlapy.

V případě postav pekaře a pekařovy ženy v podání Jamese Cordena a Emily Blunt k jejich kostýmům Atwood přistupovala spíše jako ke kostýmům viktoriánského manželského páru, ale dávala si pozor na to, aby nepůsobili příliš elegantně. „Pekařova žena musela vypadat poněkud ošuntěle, a Colleen se skvěle podařilo nejen vytvořit krásné kostýmy, ale také dokonale zamaskovat, že jsem byla během natáčení těhotná, což bylo ironické v tom, že jsem zde ztvárnila postavu, která zoufale touží po dítěti, a sama jsem v sobě během toho jedno nosila.

Atwood si také vychutnala možnost inspirovat se odlišnými místy a dobami, a v případě Jacka (Daniel Huttlestone) a jeho matky (Tracey Ullman) jejich kostýmy vytvořila podle oblečení „chudých vesničanů z přelomu století“. Popelka (Anna Kendrick) a její princ (Chris Pine) naopak zastupují styl, který sama nazývá „romantickou secesí“.

Hudební vedoucí a producent Mike Higham spolupracoval se Stephenem Sondheimem na filmové verzi Sweeneyho Todda, což byl pro něj ohromující zážitek, takže když Sondheim jeho jméno zmínil jako možného hudebního partnera pro Čarovný les, bez zaváhání po této nabídce skočil. „Na muzikálech nemáte možnost pracovat příliš často, a spolupráce se Sondheimem je po hudební stránce vždycky velkou výzvou,“ míní. „Jde o velice komplexní tvorbu, která vyžaduje stoprocentní nasazení.

Coby hudební vedoucí se Higham velmi aktivně podílí na celém tvůrčím procesu. „Jsem přítomen u zkoušek, takže slyším, jak se každá z písní vyvíjí, jak vyhovuje hercům a jak to všechno do sebe zapadne, až začneme doopravdy natáčet.

Podle Highama se obě jeho role ideálně doplňují, protože se domnívá, že tajemstvím úspěchu, pokud jde o nenásilné začlenění hudby do filmu, je to, že na vše dohlíží jediná osoba: od nahrávání orchestru a zpěvu herců přes přítomnost na natáčení až po zajištění toho, že si všichni herci před kamerami vedou přesně tak, jak by měli.

Zajistit, aby dialogy a hudba v průběhu filmu správně plynuly, je jedním z nejnáročnějších úkolů. „V případě muzikálů se stává, že herci hrají a pak se najednou vrhnou do zpěvu a zní to poněkud zvláštně, protože jste právě absolvovali přechod z živého dialogu, nahraného během natáčení, ke krystalicky čisté studiové nahrávce,“ vysvětluje.

Aby takové scény působily co nejméně uměle, využil k tomu dva různé způsoby: buď nechal herce zazpívat první část písně naživo, a v mnoha případech i píseň celou, nebo poslední pasáže jejich dialogu zpracoval ve studiu, aby docílil zlepšení jejich zvukové kvality. Navíc na Highama udělala dojem úroveň Marshallových znalostí hudby, zejména v kontextu nahrávacích studií.

O tvůrcích filmu Čarovný les

MERYL STREEP (čarodějnice) za svou takřka čtyřicetiletou kariéru ztvárnila pozoruhodné množství nejrůznějších postav a kráčí světem divadla, filmu a televize po zcela ojedinělých cestách.

Streep vystudovala střední školu v New Jersey, s vyznamenáním absolvovala Vassar College a v roce 1975 získala titul magistry na Yaleově univerzitě. Svou profesionální kariéru započala na newyorských jevištích, kde si rychle vybudovala pověst všestranné a odhodlané herečky. V průběhu tří let od dokončení vysoké školy dokázala debutovat na Broadwayi, získat cenu Emmy (za televizní seriál Holocaust) a byla poprvé nominována na Oscara (Lovec jelenů).

V roce 2014 si vysloužila svou již osmnáctou oscarovou nominaci za roli ve filmu Blízko od sebe, což je ojedinělý rekord, který se zatím nikomu nepodařilo překonat. Tuto prestižní cenu pak získala celkem třikrát, ze své výkony ve filmech Železná lady (2012), Sophiina volba (1983) a Kramerová versus Kramer (1980).

Streep se také zajímá o životní prostředí a v roce 1989 spoluzaložila skupinu Mothers and Others, jejímž prostřednictvím se na otázkách ekologie aktivně podílí. Tato skupina se již deset let pokouší podporovat udržitelné zemědělství, zavádět nová opatření pro používání pesticidů a zlepšovat dostupnost biopotravin a udržitelně vyráběných místních potravin.

EMILY BLUNT (pekařova žena) je držitelkou ceny Zlatý globus a díky své všestrannosti a schopnostem přizpůsobení je jednou z nejžádanějších současných hereček. Blunt se do povědomí mezinárodního publika dostala svými pozoruhodnými výkony ve filmech jako Moje léto lásky nebo Ďábel nosí Pradu.

Před nedávnem dokončila natáčení thrilleru Sicario s Beniciem del Torem a Joshem Brolinem pod režijním vedením Denise Villeneuvea. Zatím naposledy jsme ji měli možnost spatřit po boku Toma Cruise ve filmu Douga Limana Na hraně zítřka. Tento snímek, který měl premiéru v červnu, se odehrává v blízké budoucnosti, kdy Zemi ovládla mimozemská rasa, se kterou se lidstvo snaží bojovat. Předtím byla k vidění ve filmu Lynn Shelton Sestra tvojí sestry, po boku Ewana McGregora ve snímku Lasse Hallstroma Lov lososů v jemenu, za který byla nominována na Zlatý globus, v hlavní ženské roli scifi thrilleru Looper s Brucem Willisem a Josephem Gordonem-Levittem, a společně s Colinem Firthem v černé komedii Arthur Newman.

JAMES CORDEN (pekař) je hvězdou divadelní hry One Man, Two Guvnors v Národním divadle v Londýně a také na Broadwayi. Za tuto roli obdržel cenu Tony. K vidění byl také v divadelní hře Šprti v Londýně i na Broadwayi, ve hře A Respectable Wedding v Young Vic a ve hře Martin Guerre ve West Endu.

Na filmových plátnech byl k vidění ve filmech Tři mušketýři, Gulliverovy cesty, Zabijáci lesbických upírek, Telstar, Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám, Where Have I Been All Your Life?, Pierrepoint, Zahřívací kolo, Krajina srdce, Všechno nebo nic, Whatever Happened to Harold Smith?, Den co den, a svou roli ze hry Šprti si zopakoval také na filmových plátnech. Zatím naposledy jsme ho měli možnost spatřit ve filmu Love Song s Keirou Knightley a Markem Ruffalem, a ve filmu Životní šance.

ANNA KENDRICK (Popelka) má na svém kontě celou řadu úspěchů, které demonstrují její pozoruhodný talent. Před nedávnem jsme ji mohli spatřit v nezávislém snímku Šťastné a veselé, který měl premiéru v roce 2014 na festivalu Sundance.

Na svém kontě má několik filmů, které by měli mít premiéru v tomto roce, mezi něž patří Digging for Fire režiséra Joea Swanberga (se kterým spolupracovala již potřetí), The Hollars s Johnem Krasinskim (který snímek také režíroval), a vysoce očekávaný snímek Ladíme 2 v režii Elizabeth Banks. Současně by si měla zahrát ve filmu podle nejnovějšího scénáře Maxe Landise Mr. Right se Samem Rockwellem v režii Paco Cabezy.

V roce 2014 na filmovém festivalu v Torontu představila hned dva nové filmy: snímek The Last Five Years s plánovanou premiérou v únoru 2015, který je adaptací muzikálu, v němž hraje společně s Jeremy Jordanem, a nezávislé drama Cake s Jennifer Aniston.

Je představitelkou hlavní role v úspěšném komediálním muzikálu Ladíme. Píseň Cups, kterou ve filmu zpívala, obdržela již několik platinových desek a v hitparádě Billboard byla jednou z nejoblíbenějších písní roku 2013.

CHRIS PINE (Popelčin princ) je jedním z nejžádanějších hollywoodských herců současnosti. Pine, který je aktuálně součástí dvou významných filmových sérii, má na svém kontě celou řadu filmů, v nichž ztvárnil velmi rozmanité role.

Zatím naposledy jsme ho měli možnost spatřit v titulní roli snímku Jack Ryan: V utajení v režii Kennetha Branagha, ve kterém se objevil po boku Keiry Knightley a Kevina Costnera. Předtím si zopakoval roli Jamese T. Kirka v pokračování filmového hitu Star Trek s názvem Star Trek: Do temnoty. Film znovu režíroval J. J. Abrams a těšil se obrovské popularitě u kritiků i diváků. Celosvětově tento snímek utržil přes 462 milionů dolarů.

V roce 2012 Pine propůjčil svůj hlas jedné z postav animovaného filmu Legendární parta, ve kterém další postavy namluvili například Alec Baldwin, Hugh Jackman, Isla Fisher a Jude Law. Objevil se také společně s Michelle Pfeiffer, Elizabeth Banks a Olivií Wilde v dramatu Lidé jako my, a po boku Reese Witherspoon a Toma Hardyho byl k vidění v akční komedii společnosti 20th Century Fox Tohle je válka.

Předtím jsme ho mohli spatřit společně s Denzelem Washingtonem ve filmu Nezastavitelný v režii Tonyho Scotta. V roce 2009 si pod režijním vedením J. J. Abramse zahrál ve filmu Star Trek, který mapoval počátky kariéry kapitána Kirka a ostatních členů posádku USS Enterprise. Dále má na svém kontě například snímek Přenašeči, animovaný film Quantum Quest: A Cassini Space Odyssey, Víno roku v režii Randalla Millera, který film také napsal, nezávislý snímek Small Town Saturday Night scenáristy a režiséra Ryana Craiga, drsné drama Joea Carnahana Sejmi eso, snímek Rande naslepo s Eddiem Kayem Thomasem a Jane Seymour, romantickou komedii Jen trošku štěstí s Lindsay Lohan, a film Deník princezny 2: Královské povinnosti s Anne Hathaway.

CHRISTINE BARANSKI (macecha) je jednou z nejuznávanějších hereček zábavního průmyslu a úspěchy slaví ve všech jeho odvětvích. Je držitelkou ceny Emmy, dvou cen Tony, ceny SAG a ceny American Comedy Award. Baranski, rodačka z Buffala, vystudovala Juilliard. Její přelomovou rolí byla role v broadwayském komediálním hitu The Real Thing Mikea Nicholse, za kterou získala ceny Tony a Drama Desk.

Svou druhou cenu Tony získala za výkon ve hře Neila Simona Rumors, a cenu Drama Desk za Lips Together Teeth Apart. Objevila se také ve hrách Boeing-Boeing, Hurlyburly, The House of Blue Leaves, The Loman Family Picnic, Regrets Only, Folies, Promises, Promises a On Your Toes, a ve hrách Sweeney Todd a Mame v Kennedy Ceter.

JOHNNY DEPP (vlk) je úspěšným hercem, který pod hlavičkou své produkční společnosti Infinitum Hill filmy také produkuje. Před nedávnem dokončil natáčení filmu Alenka v kraji divů: Za zrcadlem.

Tento na Oscara třikrát nominovaný herec získal svého prvního Oscara za výkon ve filmu Gorea Verbinskiho z roku 2003 Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly, který odstartoval velice úspěšnou filmovou sérii. Za roli kapitána Jacka Sparrowa, kterou v tomto filmu ztvárnil, získal také cenu SAG a Empire Award a byl nominován na Zlatý globus a cenu BAFTA. Tuto roli si následně zopakoval ve filmu Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže, za který byl znovu nominován na Zlatý globus, ve filmu Piráti z Karibiku: Na konci světa, a zatím naposledy ve filmu Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna. S režisérem Verbinskim znovu spolupracoval v roce 2013 na snímku Osamělý jezdec, ve kterém si po boku Armieho Hammera v titulní roli zahrál postavu Tonta.

Svou druhou oscarovou nominaci si vysloužil výkonem ve filmu Marca Fostera Hledání Země Nezemě z roku 2004. Role autora Petera Pana Jamese Barrieho mu vynesla nominace na Zlatý globus, cenu BAFTA a cenu SAG.

Zatím poslední oscarovou nominaci získal za roli ve filmu Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, filmové adaptaci muzikálu Stephena Sondheima, kterou zpracoval Tim Burton. Za svůj výkon v titulní roli získal také Zlatý globus.

LILLA CRAWFORD (Červená Karkulka) se zatím naposledy objevila v titulní roli slavného muzikálu Annie u příležitosti 35. výročí jeho uvedení. Za své pojetí role slavného zrzavého sirotka byla nominována na ceny Drama League a Outer Critics Circle. Svou roli získala na základě konkurzu, kterého se účastnilo více než 5000 mladých dívek. Poté se účastnila také konkurzu na hru Home, kterou režíroval Stafford Arima a zahrála si v ní také Diane Ladd.

Profesionálnímu herectví se věnuje od svých šesti let. Na Broadwayi debutovala v roce 2011, kdy si zahrála roli Debbie ve hře Billy Elliot. V roce 2010 byla k vidění v divadelní hře Melissa Arctic v režii Craiga Wrighta ve svém rodném Los Angeles. Kromě toho byla poctěna možností zahrát si po jeden večer v newyorském Avery Fisher Hall společně s Tyne Daly, Normem Lewisem, Leou Solonga a Patinou Miller ve hře Ragtime. Podílela se také na programu New Year's Eve 2012: Live From Lincoln Center's One Singular Sensation: Celebrating Marvin Hamlisch.

DANIEL HUTTLESTONE (Jack) ve West Endu debutoval v devíti letech rolí Nippera v nastudování hry Oliver! v Theatre Royal, Drury Lane v roce 2008. Tato hra měla svou derniéru v roce 2010 a Daniel se následně přesunul do Queen's Theatre ve West Endu, aby se tu ujal role Gavroche v Bídnících.

Po úspěších, které v této roli sklidil, byl přizván ke konkurzu pro tutéž roli ve filmové verzi tohoto muzikálu. Poté, co ji získal, se mu pozoruhodným výkonem podařilo uchvátit srdce filmových diváků i hereckých kolegů svou první filmovou rolí.

Následně se vrátil na divadelní prkna znovu ve hře Oliver!, tentokrát však v roli Dodgera, a získal také role ve dvou dalších celovečerních filmech.

V tomto roce ho budeme moci spatřit v nezávislém snímku London Town v roli Shaye po boku Liv Tyler a Jonathana Rhyse Meyerse.

BILLY MAGNUSSEN (Locičin princ) před nedávnem zakončil své úspěšné působení v roli Spikea v broadwayském hitu Chrise Duranga Váňa a Soňa a Máša a Spike po boku Sigourney Weaver a Davida Hydea Pierce. Společně získali v roce 2013 cenu Tony za nejlepší divadelní hru. Objevil se ve filmu Slečny v nesnázích Whita Stillmana a ve filmu Zala Batmanglije The East s Brit Marling a Alexanderem Skarsgaardem. Kromě toho jsme ho mohli spatřit také v nezávislém snímku The Brass Teapot s Juno Temple a Michaelem Angarano, který měl premiéru na festivalu v Torontu.

MacKENZIE MAUZY (Locika) žije v New Yorku a má bohaté zkušenosti s divadelní, filmovou a televizní tvorbou. Na Broadwayi je známá svými rolemi ve hrách Next to Normal a Příběh dvou měst, a mimo Broadway ve hrách Giant a White Noise. V současné době se pravidelně objevuje v seriálu Forever stanice ABC.

V minulosti byla k vidění například v seriálech Kriminálka New York, Odložené případy, Právo a pořádek, Kriminálka Las Vegas, V těle boubelky, NCIS a Sběratelé kostí, a po dva roky měla smlouvu na jednu z hlavních rolí v seriálu Báječní a bohatí.

ROB MARSHALL (režie, produkce) se může pochlubit tím, že jeho filmy celkově posbíraly 23 oscarových nominací, z nichž devět dokázaly proměnit, včetně Oscara za nejlepší film. Jeho zatím poslední snímek Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna s Johnny Deppem a Penelope Cruz utržil po světě přes 1 miliardu dolarů a stal se jedním z nejúspěšnějších filmů v dějinách.

Jeho předcházející režijní počiny zahrnují oscarové snímky Chicago a Gejša. Za svou práci na filmu Chicago, který získal celkem šest Oscarů včetně Oscara za nejlepší film, Marshall obdržel cenu Directors Guild, nominaci na Oscara, na Zlatý globus, na cenu BAFTA a na cenu American Choreography Award. Za nejlepší režijní debut bylo Marshallovi uděleno ocenění National Board of Review a New York Film Critics Online. Jeho výpravný film Gejša obdržel celkem tři Oscary, tři ceny BAFTA a Zlatý globus. Marshallův snímek Nine byl ve čtyřech kategoriích nominován na Oscara, v pěti na Zlatý globus, v deseti na Critics' Choice Award a na cenu SAG za výjimečný herecký tým. Je držitelem ocenění Cinema Audio Society a ceny Distinguished Collaborator od Costume Designers Guild.

JAMES LAPINE (scénář, námět) se narodil v roce 1949 v Mansfieldu v Ohiu a žil zde až do období dospívání, kdy se jeho rodina přestěhovala do Stamfordu v Connecticutu. Před nástupem na Franklinovi a Marshallovu vysokou školu v Lancasteru v Pennsylvánii studoval na veřejných školách. Následně získal titul magistra výtvarných umění na Kalifornském institutu umění v kalifornské Valencii.

Po dokončení školy se přestěhoval do New Yorku, kde na částečný úvazek pracoval jako číšník, průvodce v budově NBC, fotograf na volné noze, výtvarník a uplatnil se také v architektonických kruzích. Mimo jiné se věnoval také výtvarným návrhům pro školní časopis, vydávaný Yaleovou dramatickou školou. Její děkan, Robert Brustein, mu posléze nabídl stálou pozici výtvarníka, zodpovědného za veškeré tiskové materiály, a také pozici učitele reklamního designu.

COLLEEN ATWOOD (kostýmy) získala celkem tři Oscary – za kostýmy pro snímek Tima Burtona z roku 2010 Alenka v kraji divů, a za snímky Roba Marshalla Gejša a Chicago. Mimo jiné byla také nominována na Oscara za svou práci na filmu Sněhurka a lovec, na Marshallově snímku Nine, na Burtonových filmech Sweeney Todd: Ďábělský holič z Fleet Street a Ospalá díra, na filmu Brada Silberlinga Řada nešťastných příhod, na filmu Jonathana Demmea Milovaná a na filmu Gillian Armstrong Malé ženy.

V současné době pracuje na filmech Tima Burtona Big Eyes a Alenka v kraji divů: Za zrcadlem. Na svém kontě má také kasovní trhák J. J. Abramse Mission: Impossible III, filmy Andrew Niccola Vyměřený čas a GATTACA, snímek Toma Hankse To je náš hit, filmy Lawrence Kasdana Úspěšný Mumford a Wyatt Earp, snímek Michaela Manna Červený drak a film Michaela Apteda Prvorozený, který byl jejím vůbec prvním celovečerním filmem.

V listopadu 2014 uvedla na trh luxusní řadu kabelek.

WYATT SMITH (střih) měl první šanci nahlédnout to tajů fungování zábavního průmyslu ve svých dvanácti letech, kdy se jako asistent produkčního podílel na pořadu Carly Simon. V průběhu dospívání se podílel na celé řadě projektů pro nejrůznější umělce, mezi něž patřili také Mariah Carey a Paul Simon.

Počátkem devadesátých let objevil při práci v Sony Music Studios v New Yorku kouzlo střihačského stolu. Jeho kariéra střihače zvolna stoupala a podílel se na kritikou velice ceněném hudebním seriálu Sessions at West 54th, na dokumentech pro Black Sabbath, Briana Wilsona, na klipech pro Pearl Jam, Johna Mayera, Keitha Urbana, a také na televizních pořadech, mezi něž patřily například Michael Jackson: 30th Anniversary Celebration a Elvis By The Presley's společnosti CBS. Stříhal také přelomový komediální seriál Chappelle's Show.

MIKE HIGHAM (hudební produkce, hudební vedoucí) svou kariéru v hudebním průmyslu začal prací pro legendárního producenta Trevora Horna, díky kterému spolupracoval s umělci jako U2, Seal, Rod Stewart, Tina Turner, Tom Jones, Spice Girls, Eric Clapton, Sting a řada dalších.

Při práci jako technik, editor, dramaturg a producent pro Horna se mu podařilo uplatnit také ve filmové hudbě. Začínal jako hudební dramaturg na filmech jako Hračky nebo Dny hromu, aby se následně stal jedním z nejžádanějších hudebních editorů a vedoucích filmového průmyslu. Na svém kontě má pestrou paletu úspěšných filmových a televizních projektů – pracoval na hudebním doprovodu historických snímků (Královna Alžběta, Král Artuš), romantických filmů (Notting Hill, Deník Bridget Jonesové), fantasy a dobrodružných snímků (Hellboy II: Zlatá armáda, Souboj Titánů) i napínavých thrillerů (Let č. 93, Quantum of Solace, Hanna a Kapitán Phillips režiséra Paula Greengrasse s Tomem Hanksem v hlavní roli).


Komentáře