Chappie

Chappie


2015 | 121 min | Komedie, Sci-Fi | USA, Jižní Afrika



Režie: Neill Blomkamp
Scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
Kamera: Trent Opaloch
Hudba: Hans Zimmer

Režisér filmů District 9 a Elysium představuje snímek Chappie. V nepříliš vzdálené budoucnosti dohlíží na dodržování pořádku mechanické policejní jednotky. Nyní se jim ale lidé začínají bránit. Když dojde k odcizení a přeprogramování jednoho z policejních droidů, stane se robot jménem Chappie vůbec prvním robotem se schopností samostatného myšlení a cítění. Jak se jeho existence stává v očích mocných stále větší hrozbou pro celé lidstvo, nezastaví se tito před ničím, aby vynutili zachování statu quo a zajistili, aby byl Chappie současně i posledním robotem svého druhu.

O filmu Chappie

Ve svých filmech District 9 a Elysium pozval režisér Neill Blomkamp diváky do vlastní verze našeho světa. V těchto filmech Blomkamp kombinuje svižnou akci se společenským povědomím, což mělo za následek, že se nesmazatelně zapsaly do povědomí diváků. Ve svém novém filmu Chappie v tomto trendu pokračuje.

Děj filmu se odehrává jen několik málo let v budoucnosti, kdy je svět pod nadvládou samostatných robotických policejních jednotek, kterým se říká Pátrači. „Nemůžete se s nimi dohodnout, nemůžete s nimi vyjednávat, není možné změnit jejich názory,“ popisuje Blomkamp.

Do města, které je celé pod takzvanou „ochranou“, vstupuje někdo zcela nový – Chappie, první robot, který je schopen samostatného myšlení a vnímání. Ačkoliv byl kdysi policejním droidem, došlo k jeho odcizení a přeprogramování ke zcela jiným účelům.

Někteří, jako například Vincent Moore (Hugh Jackman), vnímají myslícího robota jako zkázu lidstva – ostatně, pokud je stroj schopen myslet, k čemu potřebuje člověka? Ale jiní, jako například Chappieho stvořitel, Deon Wilson (Dev Patel), ho vnímají jako živou a naprosto lidskou formu života – a také poslední naději lidstva, i když není Chappie jeho členem.

Šlo tu o to vzít něco tak zcela mechanického, jako je robot – obzvlášť policejní robot – a dát mu veskrze lidské vlastnosti, do té míry, že začne být emotivnější než lidské postavy filmu,“ vysvětluje Blomkamp. „To je podstatou ironie celého filmu – policejní robot začne samostatně myslet a začíná projevovat vlastnosti, které jsou morálnější, etičtější a zodpovědnější, než jaké předvádějí sami lidé.

Blomkamp ve filmu vypráví příběh mladé a po nových poznatcích velmi dychtivé mysli – té Chappieho – která je ovlivňována velmi neobvyklými vzory. „Chappie je velice záhy zatažen do pochybného a zločinem prolezlého podsvětí Johannesburgu, a vychovávají ho dva rodičové – jeden hodný a jeden zlý,“ říká Blomkamp. Následně se Chappie ocitá v pasti mezi dvěma mocnými silami – a když dojde ke střetu těchto dvou sil, je v sázce osud celého města.

Simon Kinberg, který s Blomkampem snímek produkuje, podotýká, že Chappie po filmové stránce funguje naprosto dokonale, protože Blomkamp v něm dělá přesně to, co mu jde nejlépe: snímek kombinuje zásadní myšlenky, které režisérovi nedávají spát, s akčním a velice zábavným příběhem, jaký nemá konkurenci. „Natočil akční film, který je kromě toho také dramatickým charakterním příběhem, který je ale současně také intelektuální studií na téma lidskosti a toho, co obnáší být inteligentní. Nejdůležitější na celém filmu je, že diváci si Chappieho zamilují, že jim zlomí srdce, pokud mu bude ubližováno, a budou nadšeni v případě, že zvítězí. Tomuhle robotovi zkrátka fandíte. Celý film je pozoruhodnou kombinací různých věcí, jakou dokáže vytvořit jen Neill.

Film pokládá hlavní otázku – kdy můžeme robota považovat za člověka?“ ptá se Sharlto Copley, který ve filmu představuje Chappieho. „Stačí k tomu umění malovat, nebo obliba konkrétní hudby? Z pohledu lidí by šlo patrně o to, zda mají stroje emoce – zda jsme schopni s nimi navázat takový vztah, jaký máme k ostatním lidem. Myslím, že pak by asi většina lidí označila stroj za „živý“ - pokud prožívá emoce stejným způsobem jako my.

Hlavní role Chappieho – Pátrače, který prostřednictvím umělé inteligence získá schopnost samostatného uvažování – se ujal Sharlto Copley. Copley tuto roli ztvárnil před kamerami a v každé scéně hrál společně s ostatními postavami. To nejen Chappiemu umožnilo působit velice reálně a věrohodně, ale ostatním hercům to také pomohlo při práci na jejich vlastních postavách. Později během postprodukce Blomkamp s kouzelníky ze společnosti pro vizuální efekty Image Engine stvořil skutečného Chappieho, který Copleyho v záběrech nahradil a přesně kopíroval jeho pohyby. Copley měl tak pod svou kontrolou naprosto vše, co se robota týkalo – ať už šlo o to, jak se pohybuje, sedí, či drží hlavu...dokonce i pohyby Chappieho uší ovládal sám.

V případě mnoha filmů s počítačovými postavami se tvůrci občas rozhodnou natáčet scény pouze s představiteli lidských rolí, kteří jsou nuceni reagovat na konkrétní bod v prostoru. To v případě Chappieho nepřicházelo v úvahu. „Nikdy jsme ani na vteřinu nepřemýšleli o tom, že bychom herce postavili před tenisák na tyčce,“ říká Kinberg. „Vždycky jsme chtěli natáčet co nejrealističtěji.

Sharltův výkon vdechl Chappiemu život,“ pokračuje Kinberg. „Je tak lidský a smutný, dojemný a zranitelný. Můžete to vycítit z řeči jeho těla a z jeho hlasu – to všechno zajistil Sharl. Pohyby robotových očí, uší, a rozhodně pohyby jeho těla – to vše se podřizuje Sharltovu výkonu.

Kinberg také tvrdí, že Copleyho přítomnost na scéně pomáhala ostatním hercům. „Když máte možnost interakce s další osobou, působí vše mnohem věrohodněji, lidštěji a také realističtěji,“ vysvětluje.

Copley říká, že v jistých ohledech se tahle role nedala srovnávat s žádnou jinou, které v minulosti ztvárnil. „Neill mi řekl, že mám prostě jen hrát a oni do toho robota dodělají,“ vysvětluje. „Celý film by měl fungovat i v případě, že bych se v něm objevoval já v šedém obleku – i v takovém případě byste měli být schopni ten film sledovat a vcítit se do děje.

Po pohybové stránce to pro mě bylo poměrně zajímavé,“ svěřuje se. „Musel jsem velice intenzivně myslet na veškeré drobnosti. Podstata Chappieho tkví v tom, jak se pohybuje a jak reaguje – a ne nutně v tom, co říká.

Ačkoliv ho ve filmu diváci nikdy neuvidí, měl na sobě Copley dva prvky kostýmu, aby mu pomohly se do postavy lépe vžít. „Nosil jsem hrudní díl, abych měl stejné proporce zad a hrudi jako Chappie,“ podotýká. To mu umožnilo mít naprostý přehled o tom, kam se robot dokáže vejít a jak by si asi sedal nebo jak by v jistých pozicích stál. Když některý z herců položí Chappiemu ruku na hruď nebo na ramena, ocitne se i po nahrazení Copleyho počítačovým robotem tato ruka na tom přesně správném místě.

Ale nešlo jen o hrudní díl. „Měl jsem na sobě šedý oblek se značkami pro animátory. Byl přiléhavý a přiléhavé oblečení není dost drsňácké,“ říká. Jelikož potřeboval něco, co by mu pomohlo cítit se jako větší drsňák, doplnil svůj kostým o kraťasy a pásek. „Když jsme točili scény, ve kterých jsem měl působit drsňácky, prostě jsem si opasek povolil a nechal si kalhoty spadnout hodně nízko. To byla moje finta, jak se z člověka v přiléhavé šedé kombinéze proměnit v drsňáckého Chappieho. Pomohlo mi to docílit těch správných pohybů.

Copley prohlašuje, že nekonvenční styl natáčení a animování filmu byl velkou výhodou. „Animátoři vám řeknou, že existují velké rozdíly mezi animováním něčeho jen tak bez předlohy, a prací na něčem, co už předtím zahrál herec,“ míní. „Je pro ně mnohem jednodušší vytvořit věrohodně se pohybující postavu, pokud se už mají čeho držet. Samozřejmě je i pro ostatní herce mnohem lepší, když mají před sebou při natáčení herce v šedém obleku, se kterým mohou komunikovat.

Chappieho animátoři jsou neuvěřitelní,“ pokračuje Copley. „Dokázali zaznamenat a převést každý drobný prvek mého výkonu. Navíc stáli před nelehkým úkolem převést moje grimasy na tvář Chappieho, který v podstatě žádné výrazové schopnosti nemá. Odvedli jedinečnou práci. Myslím, že to, co jsem jim dodal, posunuli ještě mnohem dál, a společnými silami jsme stvořili velice ojedinělou bytost.

V roli padoucha celého filmu, Vincenta Moorea, se objevuje Hugh Jackman. Moore je technik, kterému se myšlenka umělé inteligence velice příčí, a podle slov Simona Kinberga bere Chappieho vývoj osobně. „Vincent je pomatený, militaristický, agresivní, nesebevědomý a geniální vědec, který je přesvědčen o tom, že svět potřebuje ničivou zbraň, kterou stvořil,“ říká. „Obětoval práci na ní vše. Býval voják, a aby dostal to, co chce, je schopen zajít opravdu hodně daleko. Byl by schopen celé město podpálit, pokud by mu to zajistilo to, po čem touží.

Nevím, jestli jsem někdy hrál zábavnější postavu, než je Vincent Moore,“ přiznává Jackman. „Je to Australan, takže bylo příjemné mluvit svým přirozeným přízvukem. Klíčem k pochopení Vincenta je skutečnost, že nehodlá prohrát. Dokonce i když jsou všechny okolnosti proti němu, dokonce i když vše naznačuje, že nemá šanci, pustí se do ještě odhodlanějšího boje. Má pocit, že to, co dělá, je nejdůležitější na světě, že není schopen podřídit se komukoliv jinému nebo snad dokonce přijmout skutečnost, že by mohl vyhrát někdo jiný než on.

Protože jen zřídka hraje padouchy, byl Jackman nadšený z možnosti zahrát si realistického padoucha s ambicemi, které lze chápat. „Ti nejlepší padouši si nemyslí, že by byli padouchy,“ říká. „Jeho argumentace je smysluplná a je přesvědčený, že to, co dělá, je správné a nezbytné. Padoucha z něj dělá jeho neschopnost prohrát. Ta ho zcela ovládá a způsobuje, že je velice ničivý, rozzlobený a pomstychtivý.

Kinberg, který produkoval také poslední snímky ze série X-men, už s Jackmanem spolupracoval na čtyřech filmech. „Má v sobě tu přitažlivost filmové hvězdy,“ vysvětluje producent. „Má ji v sobě už od prvních X-Men, bylo to poznat už během natáčení. V tomto filmu to samozřejmě stále platí, ale je to jinak naprosto odlišné, protože představuje padoucha. Myslím, že Hugh měl radost z toho, že bude hrát Australana – existuje jistý archetyp australského svalovce a on se jím rozhodně inspiroval. Byla to pro něj po herecké stránce šance ujmout se naprosto odlišné role.

Vincentovým protikladem je Deon Wilson, Chappieho tvůrce, kterého si zahrál Dev Patel. Jakožto mladý vědec, zabývající se tvorbou umělé inteligence, je pravým opakem Jackmanova Vincenta. „Vincent v první řadě bytostně nesnáší umělou inteligenci,“ říká Jackman. „Myslí si, že to je lidská snaha hrát si na stvořitele. Prohlašuje, že zločin je nepředvídatelný, takže se jedná o lidskou záležitost, a že je klíčové, aby zbraně byly pod lidskou kontrolou.

Deon podle Blomkampa představuje novou generaci programátorů. „Má v sobě tu mladistvou jiskru,“ míní scenárista, režisér a producent. „Chtěl jsem, aby to byl mladý génius – výzkumník z programu studia umělé inteligence v Oxfordu nebo na MIT, který se téhle společnosti dostane do rukou, ale který rychle zjistí, že cíle společnosti se s těmi jeho vlastními příliš neshodují – a proto se ve svém volném čase věnuje své skutečné lásce.

Deonovou vášní je tvorba umělé inteligence – podíl na další fázi evoluce – ale myslím, že jde také o to, že touží po společnosti,“ soudí Kinberg. „Příliš si s lidmi nerozumí – žije ve svém vlastním světě a ve společnosti počítačů. Zamiluje se – jako Chappieho bratr, přítel a učitel.

Patel prohlašuje, že se jeho postava v době mezi prvním přečtením scénáře a natáčením změnila. „Když jsem si scénář přečetl poprvé, naprosto jsem jeho motivaci chápal. Věděl jsem, že je umělá inteligence jeho velkou vášní, ale bál jsem se, že by mohl být v některých scénách příliš pasivní. Pak jsem se ocitl na natáčení a setkal se s Sharltem a NINJOU a ¥O-LANDI. Jakmile jsem se s nimi potkal, bylo mou přirozenou reakcí snažit se své postavě dodat trochu na průbojnosti. Chtěl jsem, aby byl ve vztahu ke své práci defenzivnější a agresivnější.

Čím toho NINJA a ¥O-LANDI docílili? „Před natáčením jsem je neznal. Slyšel jsem zvěsti o jisté bláznivé kapele z Jižní Afriky, Die Antwoord,“ vzpomíná. „Jsou naprosto fascinující. Hrají verze sebe samých, což je skvělé, protože jsou prostě upřímní. Je to tak syrové a přirozené, jak to jen může být. Jsou sami sebou a vytvářejí úžasně specifický kontrast.

Při hraní po boku Copleyho Patel sledoval, jak Copley vytváří zcela originální postavu. „Sharlto je tak trochu jako Deon – je tak neuvěřitelně oddaný své práci, že vás tím dokáže při setkání s ním až skoro zahltit,“ míní. „Ačkoliv měl představovat počítačově generovanou postavu, choval se velice expresivně. Ať už mělo jít o dikci, o tón hlasu či o rozhodnutí, která činil. Hrát s ním v jedné scéně bylo velice snadné. Sharlto je o poznání starší než já, ale já jsem mu hrál otce, což bylo zvláštní. Myslím, že Deonovi na tom robotovi upřímně záleží. Chce, aby uspěl, a proto se vrací do NINJOVA a ¥O-LANDINA doupěte.

Podle Kinberga byl Patel první a vlastně nakonec i jedinou volbou, co se obsazení role týkalo. „Realita našeho světa je taková, že právě teď parta kluků někde v garáži pracuje na technologii, která změní celý náš svět. Takže když jsme se začali bavit o tom, koho do role Deona obsadit, každému, koho jsme zvažovali, bylo méně než 30 let – a co se Neilla týče, jeho první volbou byl Dev. Dev působí inteligentně, ale současně je velice milý a lidský, vstřícný, i když trochu zranitelný. Diváky to dokáže oslovit – nevidí v něm suchopárného vědce, ale chápou, že je osamělý, chce mít přátele, chce získat uznání. Ve finále jsme si pohovořili s Devovým agentem a já jsem prohlásil, že tohle ode mne slyšelo jen velice málo agentů, ale že je v podstatě jedinou naší volbou, takže tu roli vzít musí.

Na oba tyto konkurenční programy ve své společnosti Tetra Vaal dohlíží CEO Michelle Bradleyová, kterou si zahrála Sigourney Weaver. „Zajímá se jenom o výsledný zisk,“ popisuje Kinberg. „Technologie ji vlastně nezajímá, ani to, jestli se zločinem bojuje nebo ho podporuje. Prostě jen chce vydělávat co nejvíc peněz. Neill se tím možná snaží vyjadřovat ke kultuře CEO, ale já myslím, že mu především připadá komické a absurdní, jak se o nic z toho vůbec nezajímá.

Co si Blomkamp myslí o Weaver – jednom ze svých scifi vzorů – ve svém vlastním filmu? „Stále mě překvapuje, že jsme schopni navázat spolupráci s lidmi, kteří formovali moje vlastní tvůrčí zájmy – do jisté míry vlastně i moje dětství – a spolupracovat s nimi na natáčení filmů, které toužím točit,“ říká. „Takže její přítomnost na natáčení byla poněkud bizarní, ale současně velice přirozená. Velice snadno se s ní komunikuje a je velice talentovaná. Bylo to velice bezproblémové, ale jednou za čas mi vždycky znovu došlo, že mám před kamerami Ripleyovou, a nemohl jsem tomu uvěřit.

Co se Weaver týče, byl tento respekt vzájemný. „Je jedním z těch filmových géniů,“ říká. „Nemá nejmenší problémy s technologiemi – nejen s těmi klasickými scifi technologiemi, ale s těmi skutečnými. Poslal mi odkazy na roboty, kteří se vyrábějí v současnosti a jsou naprosto úžasní – pořád je považujete za něco, co patří do vzdálené budoucnosti. Má také ohromující vizuální cítění, ale ze všeho nejvíce se mi na spolupráci s ním líbí, že je uvolněný, ale ví, co chce. Něco takového hercům práci hodně usnadňuje – navádí vás tím směrem, kterým potřebuje, abyste se vydali.

Když Chappie získá vlastní myšlení, zprostředkované Deonovým novým programem, skončí v těch nejméně pravděpodobných rukách – v rukách NINJY a ¥O-LANDI. Ve filmu představují drobné grázlíky, kteří touží po něčem, co by jim pomohlo na cestě k bohatství, ale ve skutečnosti jsou rapovým duem Die Antwoord, které nelze k nikomu přirovnat. „Popírají veškeré definice a vysvětlení,“ soudí Kinsberg. „Musíte je vidět, abyste naplno pochopili, o co tu jde, protože jsou naprosto unikátní. Jsou rapovou skupinou, kulturním fenoménem, jsou to blázniví showmani.

Ve filmu vystupují pod vlastními jmény, ale představují postavy. „Postavy Ninji a Yo-Landi jsou bývalými muzikanty, kteří byli nuceni začít se věnovat zločinu, aby přežili,“ vysvětluje Kinberg. „Nechtějí tak žít, chtějí vypadnout z Johannesburgu, ale nemají příliš možností.

V případě dvou hereckých nováčků, kteří představují postavy se shodnými jmény, asi není příliš překvapivé, že tyto postavy sdílejí klíčové vlastnosti s jejich hudebními osobnostmi – ale podle Kinberga se tu najde i řada zásadních odlišností. „Ninja působí velice agresivně a silně, zatímco Yo-Landi je milejší, ale oba jsou to drsňáci, kteří nemají problém vydat se ani do těch nejděsivějších míst v Johannesburgu. Skuteční NINJA a ¥O-LANDI jsou inteligentní – dokázali se prosadit – ale ve filmu jsou to oběti. Jsou méně sebevědomí a nemají nad svým osudem takovou kontrolu.

NINJA o jejich postavách říká to, že ve filmu jsou utiskovány roboty. „Nadáváme na roboty, že jsou naprosto všude,“ říká. „Nemůžeme dělat to, co potřebujeme, protože nad námi přebírají vládu roboti.“ I to je důvodem, proč jeho postava jednoho policejního robota – ze kterého se stane Chappie – unese.

NINJA říká, že společně s ¥O-LANDI toužili po rolích v tomto filmu čistě proto, aby měli šanci spolupracovat s Neillem Blomkampem. „Neill je náš nejoblíbenější režisér na světě,“ říká NINJA, „takže když nás oslovil s nabídkou na role v Chappiem, málem jsme se z toho pomátli. A navíc nás požádal, abychom hráli sami sebe, což je prostě splněný sen.

Důvodem, proč máme tak rádi District 9, je to, že se nepodobá ničemu, co z Jihoafrické republiky vzešlo,“ míní ¥O-LANDI. „Obvykle jsou jihoafrické filmy hodně nudné. Tenhle byl úžasně svěží, dobře natočený, a byl to sice Hollywood, ale ve své podstatě byl naprosto jihoafrický.

Blomkamp obě hvězdy vybízel k tomu, aby do svých rolí dali velkou část sebe samotných. Nejen že NINJOVI a ¥O-LANDI dovolil, aby si vybrali vlastní zbraně – ale mohli ovlivnit i jejich barvy. „Zeptali jsme se, jestli můžeme své zbraně natřít zářivě růžovou a žlutou, jestli můžeme pestrými barvami nabarvit i kulky,“ svěřuje se NINJA. „Zeptali se nás, jaké auto chceme mít, a já povídám, že bychom nejradši měli svoje auto, akorát vylepšené. A Neill ho patřičně vylepšil.

Obě role byly jejich představitelům šité na tělo. Jaký rozdíl je mezi rappery NINJOU a ¥O-LANDI na pódiu a Ninjou a Yo-Landi ve filmu? „Většinu žiju spíš punkovým životem a mám i takové názory,“ vysvětluje ¥O-LANDI. „V případě filmu se ze mě Neill neustále snažil dostat moje vstřícnější já, mateřštější, ne tak punkové, prostě abych se k Chappiemu chovala vlídně a mateřsky. Bylo to něco docela jiného a bavilo mě to zkoušet – samotnou by mě to nenapadlo. Je to docela nová tvář ¥O-LANDI, kterou jsem ještě moc nepoznala, a to byla zajímavá a nečekaná změna.

NINJA prohlašuje, že se tahle její část občas projevuje i v běžném životě. „¥O-LANDI má pitbulla jménem Angel,“ vysvětluje. „Když na něj ¥O-LANDI mluví – ty jsi ale krásnej pejsek – mluví na něj takovým roztomilým vysokým hlasem. Říkal jsem jí, že by tak měla mluvit na Chappieho. Takže s ním začala tím vysokým hlasem mluvit také.

Blomkampova cesta za vznikem snímku Chappie začala před více než deseti lety. Jako mladý režisér a tvůrce vizuálních efektů vytvořil Blomkamp předváděcí video, sestávající z fiktivních reklamních spotů, aby s jeho pomocí agentům demonstroval své schopnosti. „Prostě jsem si jen tak hrál a v roce 2003 jsem v programu Lightwave vytvořil robota,“ vysvětluje. „Byl jsem hodně ovlivněný japonskými vlivy a anime. Dneska už anime a mangu tak nesleduji, ale chtěl jsem, aby film zachovával ducha původního výtvoru – bizarní a podivné, fiktivní reklamy. Chtěl jsem, aby se Chappie tomu robotovi hodně podobal.

Takže již dávno předtím, než vůbec bylo zahájeno natáčení, se tvůrci filmu zabývali tvorbou konkrétní podoby Chappieho. Celý proces měly na starosti dvě společnosti: Image Engine, kde na tvorbu vizuálních efektů dohlížel Chris Harvey, a WETA Workshop, jehož tým fyzikálních efektů vedl Joe Dunckley. Společně na základě předlohy, kterou Blomkamp vytvořil před deseti lety, navrhli robota, který by fungoval jak v podobě počítačových animací, tak coby reálná rekvizita.

Dva a půl roku před zahájením natáčení vyrobili tvůrci filmu v Johannesburgu testovací záznamy, aby ověřili, že jejich plán bude fungovat. Když tyto zkoušky dopadly úspěšně a film dostal zelenou, pustily se společnosti Image Engine a WETA Workshop do další práce na zdokonalování a dolaďování celého návrhu. „Byl to pro nás zcela odlišný proces,“ říká Harvey. „V případě Elysia bylo všechno postaveno v ateliérech WETA a následně jsme to v Image Engine převáděli do digitální podoby. V případě tohoto filmu si Neill zvolil odlišný postup. Strávil celé měsíce procházením původních konceptů ve spolupráci s WETA, a následně Image Engine poslal digitální 2D nákresy. Z nich jsme postavy plně realizovali ve třech rozměrech. Byli jsme schopni vyřešit celou řadu animačních mechanik ještě dříve, než vznikly fyzické modely. Mohli jsme jejich návrh dolaďovat tak, abychom měli jistotu, že vše bude doopravdy fungovat.“ Poté Image Engine své digitální modely poskytla společnosti WETA a společnými silami pracovaly obě společnosti na vzniku fyzických modelů.

Dunckley míní, že Blomkampovým cílem v případě Chappieho byla maximální realističnost. „Chtěl, aby vše bylo realistické – netoužil po tom, aby naše modely byly přehnané, co se funkcionality týče,“ prohlašuje. „Nemohli jsme například přijít s laserovými děly, která by se takřka zhmotňovala odnikud. Muselo se jednat o robota, který působí odolně, ale současně tak, aby si ho vláda za několik let mohla dovolit.

Návrh Losa jakožto obrovského a přetechnizovaného robota, který by měl být teoretickou alternativou k robotickým policejním Pátračům, prošel stejným procesem vzniku, ačkoliv v jeho případě se k návrhu přistupovalo naprosto opačně. „Los je Neillovým dítětem,“ říká Dunckley. „Jsme na něj velice pyšní, protože z technického hlediska je velice funkční,“ dodává. „Vypadá nádherně, a působí dojmem, že by skutečně mohl fungovat – vypadá, jako že by mohl ožít a zaútočit na vás.

Blomkamp se Losa snažil navrhnout nerealisticky. „Je to satira – jde o vizi ohromně drahého, neefektivního, obřího a neohrabaného stroje, za který by mohli od daňových poplatníků získat co nejvíce peněz. Je to ten nejokázalejší, nejpřehnanější a nejšílenější návrh, s jakým jsem dokázal přijít. A k jeho realizaci jsme přistupovali stejně, jakým byly vizuální efekty realizovány v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech: tvůrci modelů vše poskládali z předpřipravených prvků skutečných technologií, a přesně to jsem udělal i já, jen jsem k tomu použili počítač. WETA Workshop a Image Engine vše doladili do té míry, že bylo možno animovat každý kloub a každý rotující prvek, a poté WETA postavila tři a půl metru velkou skutečnou verzi.

V případě tvorby policejní jednotky 110 Pátračů ve WETA Workshop vyrobili 11 fyzických loutek. „Každá byla trochu jiná,“ popisuje Dunckley. „Všechny mají štítky s výrobními čísly, takže jim můžeme tyhle štítky vyměňovat, nebo některé součástky vyměnit za jinak opotřebované – jsme schopni vám Pátrače předložit jako zbrusu nového, nebo jako pět let starou jednotku, která vyžaduje brzký servisní zásah. To je jeden z nástrojů, které jsme použili, aby diváci dokázali Chappieho identifikovat – je to Pátrač 22 a má poškozené ucho, které bylo nahrazené oranžovým zkušebním. Sledovat pohyb tohoto oranžového ucha mezi ostatními roboty není těžké.

Dunckley prohlašuje, že uši nejsou pouze identifikačními pomůckami – v kontextu návrhu robota animátorům umožňují dávat divákům lépe najevo, co Chappie cítí. „Uši jsou v tomto ohledu nejvýmluvnější,“ objasňuje. „Odlišné pozice odpovídají odlišným výrazům.

Jak v průběhu filmu narůstá Chappieho poškození, byla společnost WETA Workshop schopna měnit jeho vzhled. „Chappieho stav má celkem osm fází,“ říká Dunckley. „Máme tu tři Chappieho kostry a osm sad vnějších krytů, které zastupují každou z těchto fází. Jakmile dojde k poškození jeho hrudi, odstranili jsme externí panely a nahradili je další fází. Je terčem útoku, střílí se na něj, pak ještě o něco více, Ninja a Yo-Landi ho pomalují sprejem, a tak podobně. Jeho fyzické změny nás stály hodně úsilí. Jednou z komplikací je, že vše, co jsme natáčeli v reálu s naší loutkou – fyzickou rekvizitou Chappieho – se muselo odrážet i v podobě počítačového modelu, a velice úzce jsme spolupracovali s Image Engine na tom, abychom každou z těchto fází identifikovali a vytvořili pro ni odpovídající textury, které by mohli pro počítačový model správně využít.

Také fyzický model Losa vyžadoval podobný přístup. „Z čistě rekvizitářského hlediska je jeho model funkční – přestože je tak velký, jsme ho schopni rozebrat a odklidit z natáčecích lokací během půl hodiny,“ pokračuje Dunckley. Docílit toho ale nebylo snadné, co se stavby modelu samotného týče. „Neill chtěl, aby Los měl hrozivou nakročenou pozici, která způsobuje, že model není správně vyvážený. Museli jsme proto do jeho nohou umístit velké množství závaží, která nám umožnila dosáhnout v požadované pozici patřičné stability. Váží asi tunu – tunový Los.

Navzdory tomu, že film čerpá především z vizuálních efektů, je podle Harveyho velice výhodné mít při natáčení k dispozici fyzické modely – v první řadě už ten, že se robot skutečně může čas od času objevit v záběru. „Pokud se robot v daném záběru zrovna nehýbe – je vypnutý nebo na něm pracují technici – nemusíme ho do daného záběru dodělávat počítačově,“ říká. Kromě toho může fyzický model posloužit jako referenční vodítko pro tvorbu vizuálních efektů, které vzniknou později. „Mohli jsme ho nasvítit a pohybovat s ním přímo před kamerami,“ zmiňuje. „Ve filmu se objevuje záběr, kdy Chappie stojí v dešti. Bylo pro nás ohromně užitečné moci náš model vzít, postavit ho přímo do záběru a sledovat, jak po něm déšť stéká a jak se od něj odráží světlo – byli jsme schopni si pořídit záznamy a následně je v klidu studovat. Poskytly nám skutečnou vizuální reprezentaci toho, jak by to vypadalo, kdyby tam toho dne Chappie skutečně byl.

Blomkamp se při natáčení tohoto snímku opět vrací do svého rodného Johannesburgu, kde se odehrával jeho přelomový snímek District 9. „Nejprve jsem děj filmu chtěl zasadit někam jinam, protože se tu už odehrával děj Districtu 9,“ svěřuje se. „Přemýšleli jsme o amerických lokacích. Ale to mi nepřipadalo dostatečně unikátní. Témata tohoto filmu poměrně zásadním způsobem na reálie Johannesburgu navazují.

Sharlto Copley prohlašuje, že veškeré aspekty tohoto snímku jsou ovlivněny tím, kde se odehrává. „Po tvůrčí stránce Neill čerpá ze svých zážitků a zkušeností. Právě o to se snažíme i v tomto filmu – a rozhodně se o to snažím já se svou postavou. Čerpám ze zkušeností lidí ve zdejší komunitě. V tomhle filmu najdete milion věcí, které se inspirují Johannesburgem. Je to zásadním prvkem celého filmu.

James Bitonti, pomocný režisér snímku a jeho koproducent, říká: „Tenhle film byl napsaný pro Johannesburg, protože se jedná o prostředí, které Neill dobře zná. Když jsme začali hledat natáčecí lokace, navštívili jsme některá místa, o kterých se zmiňoval, a velice dobře jsme chápali, jak tohle město funguje. Scénář pro nás byl díky tomu o to pozoruhodnější. Až příliš často se stává, že není scénář cílený na žádné konkrétní město, takže mít šanci vystoupit z letadla a spatřit místa, o kterých Neill psal, bylo nesrovnatelně lepší.

Jules Cook, výtvarník filmu, byl společně s autorem kulis Danielem Birtem zodpovědný za vizuální podobu filmu. „Velká část naší práce zahrnovala využití lokací v Johannesburgu, z nichž některé bylo poměrně problematické najít,“ popisuje Cook. „Řada z nich ale byla lepší, než jakékoliv dekorace, které bychom kdy dokázali postavit.

To se týká například doupěte, ve kterém žijí Ninja a Yo-Landi. „Původně jsme hledali dům a naráželi na spoustu menších lokací. Ale Neill se zamiloval do jednoho místa, na kterém by mohli žít a věnovat se svým činnostem a ukrývat se tam. A já jsem velkým fanouškem opuštěných objektů,“ říká Cook. „Nejnáročnějším úkolem bylo zajistit, aby to vše na plátně správně fungovalo, a současně zmíněné místo působilo jako jejich domov. Takže nám v tom hodně pomohl NINJA – vložili do toho místa část sebe samých a svého umění, stylu, který vyplývá z jejich videoklipů. V podstatě si to místo přivlastnili.

Při tvorbě doupěte se podle Birta inspirovali kombinováním skutečného NINJY a ¥O-LANDI s jejich filmovými verzemi. „Hodně jsem toho o nich nastudoval a díval se na jejich videoklipy – studoval jsem o nich cokoliv, co jsem na internetu nalezl,“ říká Birt. „A pak jsem se to snažil poněkud pozměnit, aby vše více odpovídalo scénáři. Vypadají zajímavě sami o sobě, protože tak vypadají vždycky – jen jsme zkrátka jejich podobu oproti té skutečné poněkud pozměnili. Podíváte se na plátno a říkáte si, co jsou ti lidé a to místo zač. Pokud před zhlédnutím filmu nemáte zatím tušení, co jsou NINJA a ¥O-LANDI zač, pak vám tahle lokace mnohé osvětlí.

Chappieho místnost v jejich doupěti je podle Birta kombinací jeho vlivů. „Chappie se učí od Deona, a učí se také od Ninji a Yo-Landi,“ poznamenává. „Takže při tvorbě dekorací jeho místnosti vycházíme z toho, co se Chappie naučil. Zkopíroval postel, ve které spí Yo-Landi, ale ve svém vlastním stylu a z toho, co měl zrovna po ruce. Co se výzdoby týče, křídou nakreslil rodinu – napodobil tak to, co má na stěnách Ninja.

V případě řady lokací se produkční tým spoléhal na Blomkampovy osobní zkušenosti s městem. „Když jsme hledali lokace Hippova doupěte, zmínil Neill jeho domov, a když jsme se tam zašli podívat, bylo to přesně to správné místo,“ vzpomíná Cook. „Přetvořili jsme napůl opuštěné prostory v gangsterské doupě, bazén naplnili zbraněmi – všechno jsme naprosto předělali. Když se tam objevil Neill se svou sestrou, myslím, že je to trochu zaskočilo.

Další podobnou lokací bylo místo natáčení honičky a přestřelky na dálnici. Ukázalo se, že před mnoha lety Blomkamp s Copleym snili o tom, že by onu dálnici uzavřeli a natočili na ní automobilovou honičku – a v případě Chappieho se jim tenhle sen splnil. „Když za něčím jdete dostatečně dlouho, je slušná šance, že se to vyplní,“ míní Blomkamp. „Když jsem tam vyrůstal, připadal mi nápad na uzavření státní silnice, abyste na ní mohli natáčet automobilovou honičku, jako naprosto absurdní a nerealizovatelný. Natáčení na téhle konkrétní dálnici dodává takovému zločinu atmosféru, která je zcela unikátní pouze pro Johannesburg, a právě proto jsme po něm toužili. To, že se nám ho povedlo v případě tohohle filmu realizovat, je naprosto úžasný pocit.

Jedním z Cookových cílů bylo zdůraznit kontrast mezi Pátrači a Losem tím, že je zasadí do zcela odlišných prostředí. „Ve fázi konceptů šlo o rozsáhlé prostory pro Losa a stísněné pro Pátrače,“ vysvětluje – ačkoliv Pátrači jsou programem, který je již v provozu, zatímco Los je pouze Vincentovým snem. „Místnost s Pátrači je funkčním prostředím – smlouvy jsou podepsané a na výrobě robotů se čile pracuje – zatímco Los je čistě ve fázi vývoje a Vincent se ho snaží udat. Jedná se o obří monstrum, ve kterém obrazně řečeno mizí nezměrné peníze. Svým způsobem asi obě místnosti odrážejí povahy Vincenta a Deona: Deonova místnost je skromnější a funkční, zatímco Vincentova je velkolepá.

Cook byl také zodpovědný za tvorbu rozhraní, s jehož pomocí Vincent Losa ovládá. „Bavili jsme se s Neillem o tom, jakým způsobem bychom Losovo pilotní křeslo ovládali – co všechno by bylo ovládáno prostřednictvím neuronového spojení v přilbě a co by naopak bylo fyzické. Můžete to sice všechno ovládat myšlenkami, ale to ve filmu nemusí být nejlepší nápad – diváci potřebují vidět, co se právě děje. Takže jsme doplnili joysticky a monitory, které ostatním umožňují sledovat to, co on vidí prostřednictvím přilby.

O tvůrcích filmu Chappie

SHARLTO COPLEY (Chappie) se zatím naposledy objevil ve filmu Maleficent: Královna temné magie po boku Angeliny Jolie. Na filmových plátnech debutoval rolí Wikuse v na Oscara nominovaném vědeckofantastickém snímku District 9 režiséra Neilla Blomkampa a společnosti Sony Pictures. Proslavil se také svou rolí Murdocka ve filmové adaptaci seriálu A-Team z roku 2010 v režii Joa Carnahana, ve kterém si zahráli také Liam Neeson a Bradley Cooper. S Blomkampem znovu spolupracoval v roce 2013, kdy si zahrál roli padoucha Krugera ve snímku Elysium s Mattem Damonem. Poté se objevil po boku Joshe Brolina v remaku snímku Oldboy režiséra Spikea Lee, a k vidění byl také ve filmech Europa Report s Michaelem Nyqvistem a Open Grave. V současné době je vedoucím výroby snímku Hardcore, prvním celovečerním akčním snímku na světě, natočeném z pohledu první osoby, ve kterém také hraje. Do kin se chystá snímek The Hollars, komediální drama v režii Johna Krasinskiho, ve kterém se Copley objevuje po boku Richarda Jenkinse, Anny Kendrick, Joshe Grobana a Charlieho Daye. Copley se také objevuje v hlavní roli Christiana Walkera, policejního detektiva a bývalého superhrdiny, v nadcházejícím seriálu Powers Sony Playstation Network, a namluvil svou první animovanou postavu v hlavní roli snímku The Snow Queen 2.

DEV PATEL (Deon) se chystá zahájit natáčení snímku Gartha Daviese Lion, a před nedávnem dokončil natáčení nezávislého snímku The Man Who Knew Infinity, ve kterém si po boku Jeremyho Ironse zahrál hlavní roli. Zatím naposledy jsme ho měli možnost spatřit ve třetí a poslední sezóně na Zlatý globus nominovaného seriálu Newsroom stanice HBO, který vytvořil Aaron Sorkin, a za který byl za roli Neala Patel nominován na cenu NAACP v kategorii Nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Patel se objevil také v kultovním hitu Skins stanice BBC a ve filmu M. Night Shyamalana Poslední vládce větrů.

NINJA a ¥O-LANDI společně tvoří rapové duo Dia Antwoord, které v roce 2009 vtrhlo na mezinárodní scénu přímo z temných hlubin Jižní Afriky. Do kulturního povědomí zavedli takzvanou „zef culture“ a nesmazatelně se zapsali do historie popkultury. Jejich raná videa Zefside a Enter the Ninja nasbírala celkem 35 milionů zhlédnutí, stránky skupiny pod náporem fanoušků zkolabovaly a obal alba skupiny Pink Floyd Dark Side of the Moon dostal zcela nový kontext. Ozývalo se volání Ameriky a v roce 2010 se NINJA a ¥O-LANDI vydali na svou první cestu do Spojených států. Následovala válka nahrávacích společností a na jejím konci skupina nakonec podepsala milionovou smlouvu se společností Interscope Records.

Die Antwoord, kteří nehodlali usnout na vavřínech ZEFu, se v roce 2012 vrátili s nahrávkou I Fink U Freeky (youtube). Skladba z jejich alba TEN$ION se svým černobílým klipem, který spolurežíroval uznávaný fotograf Roger Ballen, je odkazem na jejich pozoruhodně bizarní svět a zástupy věrných fanoušků, kteří ho nyní obývají. Klip se v současné době může na YouTube pochlubit 60 miliony zhlédnutí. V průběhu roku 2012 skupina s albem TEN$ION koncertovala a objevila se také na festivalech jako Lollapalooza, Outside Lands Festival, Austin City Limits a Voodoo Festival. Udělali si také čas na to, aby se na jaře 2012 objevili v reklamní kampani Alexandera Wanga. Byly natočeny klipy ke skladbám Baby's on Fire a Fatty Boom Boom. Jejich videoklipy mají dohromady přes 130 milionů zhlédnutí a jejich alb se celkem po světě prodalo téměř půl milionu kopií.

V červnu 2014 Die Antwoord vydali své třetí album Donker Mag, což je afrikánsky Temná síla. Tato temná síla dala vzniknout singlům Cookie Thumper, Pitbull Terrier a Ugly Boy, a skupina se s ní vydala na zatím největší festivaly v USA i v Evropě. V roce 2015 už během turné k albu Donker Mag skupina pilně pracovala na dalších skladbách pro své chystané album.

JOSE PABLO CANTILLO (Yankie) vyrůstal v malém městě Terre Haute v Indianě coby nejmladší ze tří velice soupeřivých bratrů. Vynikal v tenisu, bojových uměních, baseballu a samozřejmě také v basketbalu. Vystudoval Univerzitu v Indianě. Právě tam se v rámci výuky řečnictví zúčastnil hodiny herectví a objevil svou vášeň pro toto umění. Po dokončení školy se Cantillo přestěhoval do New Yorku, aby tu zahájil formální studium herectví ve slavné herecké společnosti Atlantic Theater Company a ve škole Barrow Group.

Poté, co si zahrál hlavní role v několika divadelních představeních, se Cantillo zaměřil na filmovou a televizní tvorbu. Objevil se ve filmech jako Manchuriánský kandidát, Zastav a nepřežiješ, Disturbia a Elysium. Na televizních obrazovkách byl k vidění v roli padoucha v seriálu Zákon gangů a před nedávnem se objevil také v seriálu Živí mrtví. Následně ho budeme moci spatřit ve filmu Solace s Anthonym Hopkinsem a Colinem Farrellem.

SIGOURNEY WEAVER (Michelle Bradleyová) je na Oscara nominovanou herečkou a držitelkou ceny Zlatý globus, která stvořila celou řadu památných postav dramatických i komediálních, počínaje Ripleyovou ze snímku Vetřelec až po Dian Fosseyovou ve filmu Gorily v mlze. V průběhu let dokázala diváky vždy uchvátit a získala si uznání coby jedna z nejvýjimečnějších hereček divadelních i filmových.

Weaver, která se narodila v New Yorku, vystudovala Stanfordovu univerzitu a následně se pustila do magisterského studia na Yaleově dramatické škole. Svou první profesionální roli dostala ve hře The Constant Wife v nastudování Sira Johna Gielguda, ve které hrála Ingrid Bergman.

Na filmových plátnech debutovala Weaver ve filmu Ridleyho Scotta Vetřelec. Později si roli Ripleyové zopakovala ve filmu Jamese Camerona Vetřelci, za který byla nominována na Oscara a na Zlatý globus v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon.

HUGH JACKMAN (Vincent) je na Oscara nominovaný držitel Zlatého glóbu a ceny Tony, který dokázal oslovit diváky všech generací a prokázat, že je na divadelních prknech před živým publikem úspěšný naprosto stejně, jako na filmových plátnech. Ať už je řeč o jeho kritikou velice ceněném výkonu na Broadwayi v roli zpěváka a skladatele Petera Allena, či drsného Wolverina ze série X-Men, Jackman vždy dokazuje, že je jedním z nejvšestrannějších herců současnosti.

První významnou americkou filmovou rolí tohoto australského rodáka byla role Wolverina v prvním dílu série X-Men, kterou si následně zopakoval i v obrovsky úspěšných pokračováních X-Men 2 a X-Men: Poslední vzdor. V květnu 2009 si tuto roli zahrál ve filmu X-Men Origins: Wolverine, který je prequelem zmíněné série. V roce 2013 se do této role znovu vrátil ve filmu Wolverine. Se svými hereckými kolegy z původní série znovu spolupracoval na snímku X-Men: Budoucí minulost, jenž měl premiéru v květnu roku 2014.

NEILL BLOMKAMP (režie, scénář, produkce) vydělal svým prvním celovečerním snímkem District 9 po světě přes 200 milionů dolarů a sklidil také všeobecný úspěch u kritiky: snímek byl nominován na Oscara ve čtyřech kategoriích, včetně kategorií Nejlepší film a Nejlepší scénář (Blomkamp společně s Terri Tatchell). Jeho další snímek Elysium byl taktéž celosvětovým hitem a utržil po světě téměř 300 milionů dolarů.

Blomkamp, který se narodil v Jihoafrické republice, se ve svých osmnácti letech přestěhoval do Kanady, aby zde začal svou kariéru coby tvůrce vizuálních efektů pro film a televizi. Jakožto jeden z nejoceňovanějších mladých talentů v tomto oboru byl ve svých 21 letech nominován na cenu Emmy v kategorii vizuálních efektů. Krátce nato se začal věnovat režii, nejprve jako režisér hudebních videoklipů, a následně také reklamních spotů. Velice záhy na sebe upoutal pozornost jakožto režisér s ojedinělým talentem pro dokonalé kombinování počítačově generovaných efektů s živými herci, které prokládal nezbytnou dávkou emocí, humoru a atmosféry.

TERRI TATCHELL (scénář) je kanadská scenáristka, která byla nominována na Oscara, Zlatý globus a cenu BAFTA za svůj první zfilmovaný scénář District 9, který napsala se svým tvůrčím partnerem Neillem Blomkampem. Kromě něj má na svém kontě celou řadu dalších scénářů včetně jednoaktové devadesátiminutové divadelní hry, reklamních spotů i krátkých filmů, a psala také do novin a časopisů.

BEN WAISBREN (vedoucí výroby) je předsedou představenstva a prezidentem společnosti LSC Film Corporation, která spolufinancuje velké filmové projekty společnosti Sony Pictures Entertainment Inc. Je také právníkem v mezinárodní právní společnosti Winston & Strawn, kde slouží jako poradce amerických i evropských klientů v oblasti showbusinessu a finančnictví. Mezi jeho klienty patří nezávislé produkční a distribuční společnosti, soukromé ekvitní firmy, investiční fondy, investiční banky a komerční banky.

JULES COOK (výtvarník) je výtvarníkem celovečerních filmů, televizních reklam a digitálních médií. Je znám svou prací na trilogiích Matrix, Pán prstenů a Kroniky Narnie, a také nedávnou prací na černé komedii Two Little Boys.

Jules, který se narodil ve Wellingtonu a vyrůstal na Novém Zélandu, se začal práci ve filmovém průmyslu věnovat velice záhy už při studiu architektury, kdy se podílel na tvorbě kulis, a postupem času pokračoval přes návrh kulis a dekorací až na pozici výtvarníka. Je držitelem magisterského titulu z filmových, televizních a rozhlasových škol (AFTRS) a aktivně spolupracuje s umělci z Nového Zélandu, Austrálie, Asie a Afriky.

JULIAN CLARKE, ACE (střih) se od dokončení filmové školy na Univerzitě v Britské Kolumbii věnuje střihačské profesi již 12 let. Poté, co se zaučil na množství nezávislých projektů v Kanadě, navázal spolupráci s režisérem Neillem Blomkampem na snímcích District 9 a Elysium. Za svou práci na filmu Elysium byl Clarke nominován na Oscara za nejlepší počin v oblasti filmového střihu, na cenu Eddie organizace American Cinema Editors (ACE) za nejlepší střih dramatického celovečerního filmu a také na cenu BAFTA, taktéž za střih. Mezi jeho další snímky patří například The Whistleblower s Rachael Weisz či Věc: Počátek společnosti Universal Pictures.

HANS ZIMMER (hudba) má na svém kontě hudbu k více než 120 filmům, které dohromady utržily po celém světě přes 24 miliard dolarů. Je držitelem Oscara, dvou Zlatých glóbů, tří cen Grammy, ceny American Music Award, a také ceny Tony. Jeho zatím poslední nominace na Oscara za hudbu ke snímku Interstellar byla celkem desátou oscarovou nominací jeho kariéry. V roce 2003 obdržel prestižní cenu Henryho Manciniho za celoživotní zásluhy od organizace ASCAP. V roce 2010 byl také poctěn hvězdou na hollywoodském chodníku slávy, a v roce 2014 získal cenu za celoživotní zásluhy na filmovém festivalu v Curychu. Před nedávnem odehrál svou první britskou koncertní sérii Hans Zimmer Revealed v sále Eventim Hammersmith Apollo.


Komentáře