Slídil

Sleuth
Slídil

Slídil je remakem stejnojmenného filmu z roku 1972, který byl ověnčen čtyřmi nominacemi na Oscara a v němž si též zahrál sám Michael Caine. Tentokrát se ve filmu vrací v roli opačné, v roli milionářského autora detektivních románů, který si měří schopnosti s nezaměstnaným hercem (Jude Law) ve smrtelně vážné a vážně zamotané hře s hrozivými důsledky. Film Slídil byl v roce 2007 nominován na Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. A na stejném festivalu též obdržel cenu The Queer Lion, která je udělována filmům reprezentujícím aspekty homosexualního života. „Skvělý thriller o hře na kočku a myš. Slídil je stylový, hypnotický a chytrý. Caine a Law jsou v tomto filmu na vrcholu své hry.“ Paul Fischer

Jak to všechno začalo…

Jude Law a producent Simon Halfon jsou dlouholetí přátelé a často se scházejí a diskutují o projektech, které by spolu rádi zrealizovali. Jednou se začali bavit o předělání slavné hry Slídil. Ta získala ocenění Tony a později se stala filmovým hitem. Původní film režíroval Joseph L Mankiewicz, hráli v něm Laurence Olivier a Michael Caine. Snímek byl nominován na čtyři Oscary.

„Simon původního Slídila viděl a říkal, že jde v podstatě o velice jednoduchý nápad,“ říká Jude Law. „Přestože byl film skvěle proveden, byl přesvědčen, že by se mohl krásně předělat do moderní doby a že je v něm spoustu neobjevených oblastí. Nějaký čas mi ten nápad ležel v hlavě, pak se mě někdo zeptal, na jakém projektu bych chtěl pracovat a jméno Harold Pinter přišlo do hovoru.“

V té době ještě Harold Pinter neměl Nobelovu cenu za literaturu, ale jeho status jednoho z nejvlivnějších a nejoriginálnějších spisovatelů dvacátého století naznačoval, že populární hra Shaffera pro něj bude asi moc naivní a jen těžko jí bude chtít přepisovat. Pinterova skvělá reputace odradila už mnoho producentů a Law se přiznal, že mu Pintrova účast na projektu přišla též nereálná.

„Ale protože k němu hra seděla, zdálo se nám, že bychom měli využít situace, napsat mu a poobědvat s ním. Když to nevyjde, tak aspoň můžeme říkat: Jednou jsme obědvali s Haroldem Pinterem a on nás odmítl,“ říká Law. „Šli jsme na vtipný dlouhý oběd, kde jsem mu řekl, že podstata příběhu je ve dvou mužích zavřených v jedné místnosti. Jeden je starší, druhý mladý a psychologicky i fyzicky spolu bojují o ženu, která se v příběhu vůbec neobjeví. Pokud si správně pamatuji, tak Harold řekl: Tohle už dělám čtyřicet let. A souhlasil.“

Pinter viděl Juda Law v několika filmech i divadelních hrách a byl rád, že s ním může pracovat. „Jude je velice inteligentní muž,“ říká. „Má v sobě neskutečné nadšení a poctivost.“

Díky spolupráci s Pinterem začal být Lawův a Halfonův projekt mnohem zajímavější a Castle Rock se ho rozhodl financovat. „Jakmile jsme získali Harolda,“ vzpomíná Law, „ukázalo se, že náš projekt nebude jen klasickým remakem, ale že se z příběhu může stát něco úplně jiného, mnohem silnějšího. Vše, co dokáže Harolda zaujmout, se stává zajmavým, protože je v literárním světě takovou ikonou. Věděli jsme, že díky Haroldovým schopnostem bude scénář těžký kalibr.“

Teď se začalo pracovat a trvalo to několik let. „Je to absolutně nový pohled,“ říká Harold Pinter. „Hru jsem předtím neviděl, ani nečetl a film jsem také neviděl. Takže když hru čtu, přijde mi úplně předělaná. Nechal jsem tam jednu nebo dvě zápletky, protože jinak to nešlo, ale kromě toho si myslím, že jsem udělal úplně novou věc.“

„Skoro se nedá uvěřit, že nejde o Haroldovu původní hru,“ říká Law. „V podstatě se dá mluvit o věci, kde dva muži bojují o svůj majetek – o ženu, v tomto případě, kterou chtějí oba vlastnit – ale ve skutečnosti je to o mužském boji a proč se muži perou. Stal se z toho příběh o mužském egu a nadřazenosti – na cenu se najednou úplně zapomíná. Je to vše soutěž a bití toho druhého, což ve skutečnosti Harolda velice zajímá, jak v jeho práci tak v jeho názorech na svět a jakým směrem se společnost v dnešní době ubírá.“

Ozbrojeni Pinterovým scénářem se Law a Halfon vydali hledat další finance. „Díky Haroldovu literárnímu stylu (nezapomeňte, že to bylo před jeho Nobelovou cenou) bylo dost těžké, aby se lidé naučili číst mezi řádky. Byl to velice rozsáhlý scénář,“ říká Law. „Líbila se mi ta výzva, protože to znamenalo, že si ho můžete vyložit různými způsoby, ohnout ho různými směry, ale zdálo se, že hodně lidí to vyděsilo. Všimli si skvělého dialogu, neviděli v něm však potencionál pro film. Ale my stále věřili.“

Law projekt představil Michaelu Cainovi již před pár lety a Caine souhlasil, že by bylo vtipné znovu hrát ve Slídilovi. Tentokrát roli, kterou v roce 1972 hrál Laurence Olivier. Jakmile byl scénář hotov, Law se s hercem, jenž původně hrál Mila Tindla znovu sešel.

„Už od začátku jsem byl celým nápadem fascinován,“ říká Michael Caine, „především, když jsem viděl Pinterův scénář. Přestože hlavní zápletka je stejná, Pinterovo psaní je úplně jiné než to Anthonyho Shaffera. Není to ten samý film.“

Jakmile Michael Caine podepsal smlouvu, Law věděl, že je čas najít režiséra, který by „celou společnost vedl a skloubil naše představy do jedné.“ Jedním z vyvolených byl Kenneth Branagh, nejznámější asi díky svým adaptacím prací Shakespeara. Jeho nejnovějším filmem je Mozartova Magická flétna.

„Jednoho dne mi zavolal můj manager a řekl: Mám tu novou verzi Slídila, kterou produkuje Jude Law, hraje v ní Michael Caine a je napsaná Haroldem Pinterem,“ vzpomíná Kenneth Branagh. „Tak tohle znělo zajímavě. Původní film a hru jsem znal a líbily se mi.“

„Začal jsem číst scénář a nemohl se od něj odtrhnout. O čem jsem si myslel, že je už tak vynikající, mělo nyní Pinterovu temnou, nebo spíš černě humornou citlivost. Pořád měl tu kvalitu, kdy nemůžete přestat číst a stále čekáte, co dalšího se stane, stejně jako původní scénář (nikdy nesmí být zapomenuto, jak skvělou práci Anthony Shaffer odvedl). Tento scénář se však zdál být úplně jiný. Je tu ta základní zápletka a postavy mají stejná jména, ale tak moc bylo změněno – vizuálně a náladově, ve vztahu k postavám a když čtete do konce, tak celá zápletka.“

„Pinter dokáže upoutat pozornost na to, co je známé a nabíjí hru, někdy vtipem, někdy hrůzou, někdy skvělou poetikou. Ve Slídilovi bere skvělý kus divadelních a filmových mechanismů a dává jim své vlastní kouzlo, což se také liší od Shafferovy hry: toto psychologické drama, tento testosteronem nabitý souboj dvou sofistikovaných inteligentních mužů. Zdálo se mi, že takhle se dá krásně užít thriller. Posvítit si na nedostatky těchto dvou mužných, skoro machochistických typů, kteří bojují o ženu. Asi jsem prostě měl pocit, že z toho může vzejít něco skvělého.“

Branagh podepsal smlouvu. „Ken pochopil, že musí číst mezi řádky a viděl potenciál tohoto díla,“ říká Jude Law. „Viděl, že mezi řádky je řečeno, že třetí hlavní postavou je dům a nálada, kterou vytváří. Také pochopil hodnotu toho, že máte jen sedět a poslouchat ten fantastický dialog a ne se snažit to komplikovat a zbytečně analyzovat. Chápe jak text, tak herecké výkony. S Haroldem a Michaelem byl Ken ten nejlepší výběr. My čtyři jsme tři generace britských herců a filmařů a působili jsme jako velice šťastná skupinka, ta správná parta.“

„Fakt, že Harold Pinter chce na věci pracovat, Jude jí je tak nadšený a Michael Caine souhlasí zahrát si v jiném zpracování Slídila – to vše do sebe skvěle zapadalo,“ říká Branagh.

Pinter popisuje Branaghův podíl na věci jako „ohromující“. „Ken přinesl novou inteligenci,“ říká. „Je velice schopný, velmi bystrý. Obdivuji ho jako režiséra i herce. O jeho filmu Jindřich V. si myslím, že je úžasný a on sám je zatraceně dobrý herec.“

... V kinech ČR od 10.dubna 2008

2007 – USA – Mysteriózní thriller, drama – 86 minut
režie: Pete Travis
hrají: Matthew Fox, William Hurt, Dennis Quaid, Sigourney Weaver, Richard T. Jones, Forest Whitaker, Ayelet Zurer, Edgar Ramirez, Zoe Saldana, Eduardo Noriega, Bruce McGill, Leonardo Nam, Holt McCallany, Shelby Fenner…

Oficiální stránka filmu: www.sonyclassics.com/sleuth

trailer: