Želvy mohou létat

Turtles Can Fly
Lakposhtha hâm parvaz mikonand
Želvy mohou létatt

V utečeneckém táboře na turecko-irácké hranici, kam se stáhli Kurdové z okolních vesnic, to vře. Všichni čekají, kdy se tu konečně objeví Američané. Ve vyprahlé pustině, kde není téměř žádný rádiový či televizní signál, mají informace cenu zlata, kdyby ovšem bylo čím platit. Tady přežívají den za dnem ti nejchudší z chudých.

Třináctiletý Kak, přezdívaný Satelit, se stává nepsaným vůdcem skupiny místních dětí, jejichž domovem jsou táborové stany. Většina z nich jsou zmrzačení sirotci, kteří mají paradoxně jedinou možnost, jak si vydělat trochu peněz: sbírají a prodávají zbylé nevybuchlé nášlapné miny, jimiž je zdejší oblast doslova zamořená. V táboře se jednoho dne objeví i bratr a sestra z vesnice za kopcem, kteří prožili kruté trauma. Tohle je ta odvrácená tvář války, plná krve, strachu a bolesti, jež dětská srdce proměňují v kámen.

Vyjádření režiséra:
Tři dny po pádu Saddáma jsem jel do Bagdádu promítat svůj nový film Songs Of My Motherland. Zatímco světové velmoci do Iráku posílaly svou těžkou vojenskou techniku, mým cílem bylo přispět k tomu, co se tam právě dělo, symbolicky – jako umělec.

Měl jsem malou digitální kameru, na kterou jsem natáčel, čeho jsem byl po několik týdnů v Bagdádu a jiných městech svědkem.

Doma v Íránu jsem si všechno znovu promyslel a za několik dní jsem se do Iráku vrátil, abych natočil film o tom, co mě tam zklamalo a rozčílilo – zaminovaná území, zmrzačené děti, zmatení lidé, špatná bezpečnostní situace… Vypadalo to, jako by válka právě začínala!

Natáčeli jsme s malým štábem (získat povolení k natáčení v Iráku mi trvalo tři měsíce).

Ve chvíli, kdy světové televizní stanice hlásily konec války, já jsem začal točit film, jehož hlavní hvězdou nebyl Bush ani Saddám, ani žádný jiný diktátor. Ti byli hlavními postavami médií po celém světě, ale o obyčejných Iráčanech a Iráčankách nikdo nemluvil. Nedostali se do jediného záběru, dělali jen kompars.

Ve mém filmu jsou naopak komparsisty Bush a Saddám a do hlavních rolí jsem obsadil irácký lid a opuštěné děti.

Věnuji svůj film všem nevinným dětem ve světě – obětem diktátorských a fašistických praktik.

... V kinech ČR od 10.ledna 2008

2004 – Irán, Irák, Francie – Válečné drama – 95 minut
režie: Bahman Ghobadi
hrají: Soran Ebrahin, Hirsh Feysal, Avaz Latif
produkce: Bahman Ghobadi
scénář: Bahman Ghobadi
kamera: Shahriar Assadi
hudba: Housein Alizadeh

Filmová databáze: Imdb.com

trailer: