Žena v černém 2: Anděl smrti

Žena v černém 2: Anděl smrti


2015 | 98 min | Drama, Horor, Thriller | Velká Británie


Režie: Tom Harper
Scénář: Jon Croker, Susan Hill
Kamera: George Steel
Hudba: Marco Beltrami, Brandon Roberts

Skupina osmi školáků, evakuovaných za druhé světové války z Londýna, přijíždí v doprovodu ředitelky školy Jean Hoggové (Helen McCrory) a mladé učitelky Eve Parkinsové (Phoebe Fox) do téměř opuštěné odlehlé vísky Crythin Gifford. Jejich cílem je zchátralá rezidence Eel Marsh, která se nachází na ostrově, spojeném s pevninou pouze úzkým náspem zvaným Nine Lives Causeway a schůdným pouze za odlivu. Je mezi nimi také Edward (Oaklee Pendergast), poznamenaný tragickou smrtí matky, kterou zabila nacistická puma. Během cesty vlakem se setkávají s Harrym Burnstowem (Jeremy Irvine), pilotem RAF, který taktéž cestuje do Crythin Giffordu.

Ve snaze ukrýt se tu před hrůzami války svou přítomností brzy znovu probudí k životu zlé síly, které tuto působivou osamělou budovu pronásledují po celá desetiletí.

S tím, jak se po pozemcích na Eel Marsh znovu rozléhají dětské hlasy, se z temnoty vrací také pomstychtivý přízrak ženy v černém.

O filmu Žena v černém 2

Knižní bestseller Žena v černém, který byl v minulosti adaptován také coby fenomenálně úspěšná divadelní hra, zaútočil zásluhou společností Talisman a Hammer Films v roce 2012 také na filmová plátna. Simon Oakes, CEO a prezident společnosti Hammer, tuto příležitost okomentoval následovně: „Pro naši společnost byl snímek Žena v černém lákavou příležitostí, protože jsme se chtěli zaměřit na různé styly hororů a bylo nám jasné, že duchařský příběh Susan Hill by bylo možné na filmová plátna převést ve velice moderním pojetí.

Snímek Žena v černém byl prvním celovečerním duchařským filmem společnosti Hammer, proslavené kvalitními horory. Společnost, která původně vznikla v roce 1934, v průběhu let dala vzniknout celé řadě ohromně úspěšných filmů, mezi které patří Dracula [1958], Frankenstein Created Woman [1967], One Million Years B.C. [1966] a Krvežízniví milenci. Před nedávnem uvedla tato společnost do kin kritikou ceněný snímek Ať vejde ten pravý, adaptaci stejnojmenného švédského filmu. Snímek napsal a režíroval Matt Reeves a v hlavních rolích se v něm objevují Chloe Moretz a Kodi Smith-McPhee.

Film Žena v černém se odehrával na sklonku 19. století a hlavní roli ztvárnil Daniel Radcliffe. Jednalo se o příběh právníka Arthura Kippse, který prožívá děsivé zážitky v usedlosti Eel Marsh. Snímek utržil celosvětově ohromujících 127 milionů dolarů. Ve Velké Británii pak jeho tržby činily 21,5 milionu liber, díky kterým se stal vůbec nejvýdělečnějším britským hororem.

Byli jsme z jeho úspěchů nadšeni, ale od samého počátku jsme ho vnímali jen jako počátek série a ještě před premiérou prvního snímku jsme oslovili Susan s dotazem, jak by podle ní celý příběh mohl pokračovat,“ dodává Oakes. O dva měsíce později jim Susan předložila návrh na pokračování, které se odehrává o více než čtyřicet let později – v průběhu druhé světové války.

Richard Jackson, producent snímku, k tomu dodává: „Susan se pro tento nový příběh inspirovala svými zážitky z opuštěných letišť ve východní Anglii, a válečné prvky její vize Ženy v černém ideálně doplňovaly. Všem se nám tento odvážný vypravěčský krok líbil tím, že zachovával pouze samotné jádro celé legendy, tedy ducha a lokaci, a jinak se odehrával ve zcela odlišné době. Pro tvorbu scénáře adaptace jsme si zvolili Jona Crokera, protože ho tento nápad opravdu silně oslovil.

Scenárista Jon Croker se na snímku Žena v černém podílel jako editor námětu. „Jako teenager jsem tu knihu četl, dobře jsem znal divadelní hru a byl jsem velkým fandou Susanina díla a zejména světa, ve kterém se odehrává děj tohoto příběhu,“ popisuje. Zběžně se setkali a probrali spolu možnosti, jak její nápad dále rozvést. „Poté mě nechala, ať s příběhem naložím dle vlastního uvážení. Lidé z Hammeru jí sice předkládali každou verzi scénáře, ale ona se k nim záměrně nevyjadřovala, aby dala najevo, že teď je to na mně.

Od samého počátku měl být příběh snímku Žena v černém 2: Anděl smrti vystavěn na ženské hlavní hrdince, což byl zásadní rozdíl oproti původnímu příběhu. „V případě ženské protagonistky se více držíte toho, co je pro tyto filmy typické – vezměme si například filmy jako Ti druzí, Sirotčinec nebo Rosemary má děťátko,“ říká producent Ben Holden. Hrdinkou tohoto snímku je Eve, mladá učitelka, která se skupinou evakuovaných školáků přijíždí z Londýna do domu na Eel Marsh, kde se odehrával děj původního snímku a kde číhá zákeřný duch ženy v černém.

Ti, kteří příběh Susan Hillové znají, si jistě vzpomenou na základní zápletku: neprovdaná Jennet Humfryeová porodila syna, ale s ohledem na skandál, který jeho příchod na svět provázel, je donucena se ho vzdát a dát ho na vychování své sestře, Alici Drablowové. Malý Nathaniel později při nehodě utonul a Humfryeová jeho smrt bezmocně sledovala z okna domu na Eel Marsh. Poté, co zoufalá žena spáchá sebevraždu, se vrací jako pomstychtivý duch - „zhmotnění veškerých záporných emocí Jennet Humfreyové,“ jak říká Croker.

Na konci prvního snímku je žena v černém stále mezi námi,“ dodává scenárista. „Nikdy nedokáže odpustit, nikdy nedokáže zapomenout. Chtěl jsem sledovat její osudy a podívat se na ni z jiného úhlu.“ To nicméně neznamená, že by Crokerův scénář její příběh nějak výrazně rozebíral. „Nesmíte to přehánět. Pokud to přeženete, riskujete, že ji divák začne vnímat jako lidskou postavu a nikoliv jako nadpřirozenou sílu.“ Místo toho proto ve svém scénáři načrtává paralely s Eve. „Jejich příběhy si jsou v lecčem podobné...to mi připadalo zajímavé.

Strávili jsme poměrně dost času tím, že jsme rozebírali mýtus a fungování samotné ženy v černém,“ dodává Tobin Armbrust. „V prvním filmu je rezervovanější, pohybuje se elegantněji. V tomto filmu jsme chtěli rozšířit schopnosti jejího pohybu, dovolit jí pohybovat se rychleji, dotýkat se věcí kolem, plazit se. Tom a Jon toho dokázali výtečně využít.

Jedním z prvních Crokerových nápadů bylo vylidnit vesnici Crythin Gifford, kde se dům na Eel Marsh nachází. „V Dorsetu se skutečně nachází vesnice, která byla v průběhu druhé světové války opuštěna, protože pozemky, na kterých stojí, zabavilo ministerstvo obrany, a tahle vesnice je stále pozoruhodně zachovalá. Můžete tam vejít do třídy ve škole a u věšáků na oblečení jsou stále ještě jména dětí. Nikdo tam nezemřel, ale přesto působí zvláštně strašidelně. Takže jsem usoudil, že by tak měla vypadat i vesnice Crythin Gifford, protože se jedná o specificky strašidelné místo.

Oakes, Holden, Jackson a Armbrust s Crokerem spolupracovali na prvních verzích scénáře, a následně přišlo na řadu hledání režiséra. Tom Harper byl velice lákavou a příznačnou volbou. „Tom má poměrně specifický styl, velice svěží a realistický,“ míní Holden. „Ale má na svém kontě poměrně rozmanitá díla – ať už budeme hovořit o Misfits: Zmetci, This is England, Gangy z Birminghamu nebo jeho film Skautská příručka pro chlapce. Je to velice plodný režisér, umí velmi dobře pracovat s herci a vyzná se v tom, co dělá, protože má spoustu zkušeností.

Oakes ho přirovnává k Jamesovi Watkinsovi, který režíroval první snímek Žena v černém z roku 2012. „Myslím, že stejně jako Watkins je velice inteligentní a naprosto přesně ví, co chce. Poslední, co potřebujete, je režisér, který o sobě pochybuje. Tom je zcela samostatný...hledali jsme někoho, kdo bude svůj. Nechtěli jsme, aby k tomuto filmu jeho režisér přistupoval s představou, že natáčí pokračování, ale že natáčí zcela samostatný snímek.

Spolupráce z Jamesem na původním filmu byla výtečná a velice dobře chápal, co přesně bychom na plátně chtěli vidět, a stejně jasno měl i v tom, jak svých představ dosáhnout,“ dodává k tomu Jackson. „Když jsme se sešli s Tomem, abychom prodiskutovali tento snímek, bylo od samého počátku fascinující sledovat, jak se ujal kontroly nad jeho příběhem a možnostmi a pojal ho po svém, ale současně měl naprosto jasno v tom, jak má vypadat celkový výsledek.

Harper přiznává, že byl nejprve poněkud na rozpacích. „Byl jsem trochu skeptický, co se natáčení pokračování takového filmu týče, ale když jsme o něm začali diskutovat, vzbudil můj zájem.“ Ihned společně s Crokerem začali stránku po stránce procházet celý scénář. „Šlo prostě jen o to, abychom ho dotáhli k maximální dokonalosti,“ vysvětluje Croker. „Je tohle tak strašidelné, jak by mohlo být? Máme tu tolik děsivých věcí, kolik dokážeme vymyslet? Když na chvilku nebudeme brát ohledy na příběh, jakých deset nejstrašidelnějších věcí by se tu mohlo přihodit?

Dost možná nejděsivější na celém filmu je ovšem skutečnost, že osm evakuovaných dětí přijede přímo do samotného doupěte ženy v černém. Jak ve filmu opakovaně zazní, kdykoliv ji někdo zahlédne, je jistá jen jediná věc – že zemře nějaké dítě. „Protože se na ostrově ocitají děti, je vše komplikovanější,“ podotýká Harper. „Takže je okamžitě v sázce mnohem více. Smrt dítěte je jednou z nejděsivějších věcí. Myslím, že jde ve skutečnosti o hrůzu ze ztráty, a proto tematicky ke druhé světové válce velice dobře zapadá. Jde o děs oné doby.

Film je nabitý věcmi, které vás vyděsí, ať už nadpřirozenými či jinými,“ míní Armbrust. „I tak vás ale posledních 40 minut filmu chytne za krk a nepoleví svůj stisk. Když se Eve na konci do domu musí vrátit, takřka se vám zastaví srdce. Jde o poslední místo, kde bychom se jako diváci v ten okamžik chtěli ocitnout. To napětí je nepředstavitelné.

Protože se v tomto filmu neobjevuje žádný z herců z předchozího filmu, měli jeho tvůrci zcela volnou ruku a mohli začít zcela od začátku, počínaje rolí Eve. Ačkoliv se Harper nebránil obsazení známé herečky, seznam mladých slavných hereček, vhodných pro tuto roli, byl poměrně krátký. Najít nějakou, která by se vyrovnala Danielovi Radcliffeovi, bylo zkrátka téměř nemožné.

Měli jsme velké štěstí, že jsme do prvního filmu mohli obsadit Daniela v jeho první velké roli po dokončení série o Harry Potterovi, a stal se klíčovou součástí úspěchu prvního filmu,“ říká Oakes. „Nicméně jsme si říkali, že s ohledem na tyto skutečnosti bychom raději k pokračování přistoupili zcela opačně a obsadili do hlavní ženské role relativně neznámou herečku.

Brzy jejich pozornost spočinula na Phoebe Fox, absolventce Královské akademie dramatických umění, která nedávno sklidila úspěchy v roli Cordelie po boku Jonathana Pryce ve hře Král Lear v nastudování londýnského divadla Almeida. „Abych řekl pravdu, když přišla na konkurz, prostě nám všem vyrazila dech,“ popisuje Holden. „Všichni zúčastnění ihned zbystřili a říkali si, že jde o opravdu výjimečnou herečku, která to dotáhne velice daleko. Byli jsme nadšeni z možnosti obsadit někoho, koho bychom mohli divákům představit. Je to skvělá herečka.

Kromě jejího zjevného hereckého talentu nás Phoebe udržovala při natáčení ve střehu také svým odhodláním vypořádat se s náročnějšími požadavky natáčení, například se v listopadu v Essexu vrhnout v noci do moře,“ dodává Jackson. „Podává úžasný herecký výkon a je skutečným nosným pilířem celého filmu.

Fox se ale přiznává, že s přijetím role poněkud váhala. „Jsem hrozný strašpytel,“ říká. „Když jsem poprvé viděla v šestnácti letech divadelní hru Žena v černém, musela jsem se někoho držet za ruku!“ Na film z roku 2012 se ale dívala bez dalších příprav. „Viděla jsem ho do půlky a pak jsem svému švagrovi řekla, že už o ten zbytek ani nestojím. Ale on namítl, že ho rozhodně musíme dokoukat, že musíme vědět, jak dopadl. Takže jsme ho sledovali až do konce. A pak jednomu z mých kamarádů připadalo hrozně legrační poslat mi DVD Paranormální aktivity poštou, adresované ženě v černém!

O své postavě Fox říká, že Eve – jako spousta dalších za druhé světové války – je po citové stránce velice stoická. „Máme před sebou ženu, která si vytvořila masku, zakrývající bouřlivé emoce v jejím nitru. Všechen ten hluboký smutek a city, které intenzivně prožívá, drží navenek pod kontrolou a tváří se jako poměrně optimistický a veselý člověk. Vlastně je to pro onu dobu poměrně charakteristické. Ano, jsme ve válce, ale to neznamená, že se zastavil život. V průběhu filmu se ale tahle její maska pomalu rozpadá.

Na Harpera udělala Fox takový dojem, že ji nakonec obsadil i do filmu War Book, politického dramatu, který natáčel před Ženou v černém 2: Andělem smrti, což byla pro tuto herečku velice cenná zkušenost. „Měli jsme možnost se před natáčením Ženy v černém 2 navzájem poznat, pochopit, jak se nám vzájemně spolupracuje a jak se chováme během natáčení. Pro mě to bylo skvělé. Místo toho, abych se na natáčení objevila k smrti vyděšená jsem tam přišla s vědomím, že už režiséra znám – bylo to v jistých ohledech velice uklidňující.

Harper už v minulosti spolupracoval také s herečkou Helen McCrory na dramatickém seriálu stanice BBC Gangy z Birminghamu. „S Tomem spolupracuji velice ráda,“ svěřuje se McCrory. „Ve stresu se chová velice uvolněně. Je velmi trpělivý. Naslouchá svým hercům a štábu. Ale myslím, že jeho nejlepší vlastností je jeho přizpůsobivost. Necítí se ohrožený, pokud se něco změní. A je velice pozoruhodné, kolik režisérů s něčím takovým má problémy. On působí velice přizpůsobivým dojmem.

Zatímco Harper ji označuje za „fenomenální herečku“, jeho producenti se domnívají, že byla pro svou roli stvořena. „Když se řekne Helen McCrory, máte před sebou Jean, její postavu, vůbec není o čem uvažovat,“ míní Holden. „Postava Jean je velice pozoruhodná.“ Podle něj jak ona, tak Fox dodávají svým postavám jistou auru nadčasovosti. „Připomíná ve své roli Celii Johnson, zatímco Phoebe zase působí jako Ingrid Bergman.

Stejně jako Fox není ani McCrory fanynkou hororových filmů. „Nechápu, proč někdo touží po tom sedět dvě hodiny ve tmě a bát se,“ směje se. Přesto ji „velice temný“ scénář zaujal. „Celá zápletka filmu je poměrně znepokojivá – chcete odvézt děti z válkou sužovaného Londýna, slibujete jim, že se jim nic nestane, a vezmete je někam, kde děti ohrožuje jedna 'matka'. A tyhle děti jsou pro ni dokonalými oběťmi, protože nemají své vlastní matky.

Zejména na ni udělala dojem její postava Jean. „Líbí se mi. Ohromně si takových žen vážím. Zpočátku je velice snadné se jim smát – chovají se hodně rozkazovačně a poručnicky. Ale je to žena vojáka, pochází z rodiny vojáků, má dva syny, kteří bojují ve válce a tahle generace žen zkrátka obětovala své životy, děti a manžele vlasti. Neměly možnost dát najevo zranitelnost nebo pochyby, protože z jejich pohledu to není způsob, jakým by bylo možné vyhrát válku.

V roli Harryho, pilota RAF, do kterého se Eve velice rychle zakouká, se objevuje Jeremy Irvine, hvězda válečného dramatu Stevena Spielberga Válečný kůň, kterého jsme aktuálněji mohli spatřit například ve filmu Koleje osudu, ve kterém si zahrál mladého Erica Lomaxe, skutečného válečného zajatce, jenž se později postavil jednomu z jeho věznitelů. Bylo příznačné, že poprvé si Crokerův scénář přečetl právě v letadle. „Dočetl jsem ho a běhal mi mráz po zádech,“ přiznává. „Nedokázal jsem na něj celý týden přestat myslet.

Jeremyho dlouhou dobu obdivuji a na plátně nás všechny velice přitahoval, protože má přirozené charisma,“ říká Oakes. „Přišlo nám, že postavit na plátně vedle sebe Jeremyho a Phoebe by byl velice dobrý krok, což se potvrdilo.

Irvine, který vyrůstal ve východní Anglii, strávil dětství v blízkosti bývalých vojenských leteckých základen ze druhé světové války a je také sběratelem všeho, co s válkou souvisí. „V soukromí jsem hrozně nudný a snažím se to utajit,“ směje se. Ale právě tahle skutečnost Harpera přesvědčila. „Po pár sekundách rozhovoru s ním jsem věděl, že se pro tuhle roli hodí,“ říká režisér. „Jeho povědomí o té době a o pilotech, letadlech a o tom, jak vše probíhalo, bylo ohromné. Příběh filmu ho skutečně fascinoval a ihned bylo jasné, že je pro tuhle roli tím pravým.

Jeremy se do role mladého leteckého důstojníka ihned dokonale vžil a s velkou lehkostí ztělesnil to, jak se tihle mladí piloti vyrovnávali s náročností služby ve válce,“ dodává Jackson. „O tom náš příběh primárně není, ale atmosféra Británie v době bombardování pro nás byla velice důležitá.

Když přišla řada na vybírání dětských herců, spolupracoval Harper neúnavně s castingovou vedoucí Julií Harkin a s jejím týmem a společně poznali stovky nadějných herců. „Je to skvělá parta dětí,“ říká o těch, pro které se nakonec rozhodli. „Jsou přirozeně talentovaní.“ Samozřejmě, že jim nedělá problémy navodit tu pravou atmosféru. „Děti jsou strašidelné!“ směje se McCrory. „Jakmile začnou děti odříkávat rozpočítadla, hned máte jasno v tom, že někdo umře! Ale ve skutečnosti se s nimi spolupracuje naprosto skvěle.

Mladí herci vás vždycky dokáží překvapit, a někteří z těch našich toho už na svém kontě mají pozoruhodně mnoho,“ dodává Jackson. „Většinu natáčení jsme strávili někde v exteriérech, ale jim to nedělalo žádné problémy, už v tomhle věku jsou naprosto profesionální. A samozřejmě se nemohli nabažit toho, když jsme točili ty nejstrašidelnější scény.

Pro klíčovou roli Edwarda, chlapce, který po smrti své matky oněměl, si Harper zvolil britského herce Oakleeho Pendergasta, který své herecké schopnosti už prokázal v roce 2012 v dramatu Nic nás nerozdělí po boku Ewana McGregora a Naomi Watts. „Působí jako magnet, okamžitě na sebe přitahuje pozornost,“ míní režisér. „Přesto se dokáže chovat dostatečně neutrálně a vstřebá do sebe cokoliv, co se kolem něj ve scéně odehrává, což je pro tuhle roli dokonalé.

Podle Holdena bylo naprosto zásadní, aby byl Edward co nejpřesvědčivější. „Tvoří jádro celého střetu mezi Eve a ženou v černém. Hledá svou matku a narazí na tyhle dvě ženy – ačkoliv jedna z nich je duch! - které v podstatě hledají zase syna. Takže je jeho role velice klíčová. Zatímco v prvním filmu byly děti pro zápletku spíše vedlejší, tentokrát je poznáme o něco lépe, což znamená, že jakmile začne jít do tuhého, bude vše mnohem drsnější.

Za pomoci kameramana George Steela, se kterým už spolupracoval na seriálu Gangy z Birminghamu, toužil Tom Harper navodit ve filmu podobnou atmosféru, jakou má původní kniha Susan Hill. „Krajina kolem a lokace ostrova obecně jsou pro atmosféru domu na Eel Marsh velice důležité. Příliv je odříznul od zbytku světa a nacházejí se na samotném okraji země. A popis lokací je tak syrový a evokující, a v takové míře se podílí na děsivé atmosféře, že jsem se na tyhle věci chtěl velice soustředit a ujistit se, že se nám to podaří zachovat.

Ačkoliv se ve filmu Žena v černém 2: Anděl smrti vracíme do domu na Eel Marsh, kde se odehrával původní film, tvůrčí tým využil příležitosti použít ve filmu větší množství lokací, než na které nás zaváděl původní snímek Jamese Watkinse z roku 2012. „Lokace, které se nám podařilo najít, jsou úžasné,“ soudí Holden. „Tom přišel velice záhy s jasnou vizí, jak by měly vypadat. Chtěl, aby se v jistých ohledech lišily od prvního filmu, protože jak vesnice, tak dům samotný byly přes čtyřicet let opuštěné. To nám poskytlo možnost lokace pozměnit.

Původní exteriéry domu na Eel Marsh se natáčely na místě zvaném Cotterstock Home poblíž Oundle, obchodního městečka v Northamptonshire. Harper krátce zvažoval návrat, ale tento soukromý dům je příliš dobře udržovaný, což znamenalo, že by ho bylo možné zabírat jen z některých úhlů. „V podstatě se musíte omezit na záběry průčelí domu, a já opravdu toužil prozkoumat ve filmu i další části domu – podívat se za něj, k moři, a dovolit divákům, aby si představili, jak do sebe vše zapadá.

Původně se tvůrci filmu rozhlíželi po domech u moře. „Celá řada domů, na které jsme narazili, se nacházela opravdu hodně na severu, mimo náš dosah. Takže jsme dospěli k závěru, že budeme buď muset část domu postavit sami a využít počítačové grafiky, nebo se vrátit do původního domu.“ Poté ale Harper se svým týmem narazil na budovu Nocton Hall v Lincolnshire, kde kdysi bývala vojenská nemocnice – což je ironické, vzhledem k tomu, že jeden z raných nápadů Susan Hill na to, jak dům na Eel Marsh znovu oživit, než přišla s nápadem vyrobit z něj útočiště pro děti z válkou sužovaného Londýna, bylo udělat z něj právě vojenskou nemocnici.

Když jsme budovu Nocton Hall viděli poprvé, byl to zcela upřímně strašidelný zážitek,“ dodává Jackson. „Byla prázdná a zchátralá, ale pozoruhodně se podobala původnímu domu, a okolí bylo hodně zarostlé, přesně jak jsme potřebovali. Navzdory nejrůznějším zdravotním a bezpečnostním komplikacím jsme věděli, že se jedná o dokonalé místo. Největším problémem bylo zabránit Tomovi v tom, aby celý dům hned nezačal prolézat a prozkoumávat.

Štáb se také vrátil na ostrov Osea u Maldonu v Essexu, kde se natáčely scény z náspu, vedoucího k osamělému domu na Eel Marsh. „Strávili jsme tam tentokrát déle a natáčeli jsme na různých místech, abychom zdůraznili pocity osamění a izolace,“ říká Holden, „a co nejvíce využili atmosféru mokřin kolem. Je to velice plochá, krásná a odlehlá krajina – osamělost našich postav je doslova hmatatelná. Pokud si představíte, že byste tam měli být v noci sami, je to velice děsivé.

Ovšem nesmíte být Jeremy Irvine. Ten natáčení v těchto místech zbožňoval. „Měl jsem šanci se projet na vojenské motorce ze čtyřicátých let, která byla za války v jedné ze základen uskladněna a objevili ji teprve nedávno. Takže když jsem na ni sedal, měla najeto teprve asi třicet kilometrů! Měl jsem možnost projíždět se s touhle zbrusu novou motorkou po náspu sem a tam celý týden – takže to byla obrovská zábava! Moc rád bych řekl, že se jednalo o velice stresující natáčení, ale zkrátka jsem si to tam skvěle užíval!

Holden se domnívá, že zásluhou výtvarnice Jacqueline Abrahams (The Look of Love) budou diváci vnímat velice intenzivní spojení s předchozím snímkem. „Použili jsme řadu původních rekvizit,“ říká. „Nebude to působit dojmem, že se nacházíme někde docela jinde. V tomhle ohledu nám diváci nebudou moci nic vyčítat. Zcela jednoznačně na předchozí díl navazujeme, ale současně zavádíme dostatek změn, což je ten správný přístup, chcete-li zajistit, aby se diváci nenudili.

Co se finále filmu, ve kterém se Edward, Eve a Harry ocitají přímo na mokřinách, týče, natáčely se podvodní scény v Pinewood Studios v obří vodní nádrži. Irvine z toho byl opět nadšený. „Ta nádrž je velká jako celý dům a vy se v ní potápíte s potápěčskými brýlemi a dýchacím přístrojem a máte šanci zkusit si něco, k čemu se jinak nedostanete. Nikdy v životě jsem se nepotápěl. Bylo úžasné moci jít každý den do práce s vědomím, že se tomu budu věnovat celý den.“ Fox z podvodních scén byla nadšená o poznání méně. „Myslím, že jsme zjistili, že na pevné zemi se cítím mnohem lépe!“ směje se.

Vzhledem k tomu, že se film natáčel v průběhu listopadu a prosince 2013 v teplotách pod bodem mrazu, Irvine přiznává, že ho překvapilo, kolik úsilí bylo třeba k tomu, aby herci uvěřitelně ztvárnili strach. „Strach je jedním z nejvíce vyčerpávajících hereckých výkonů. Chudák Phoebe to odnesla nejvíce. Já to měl celkem snadné! Představuji ve filmu postavu pro odlehčení, která se objeví a všechny uklidňuje. Zatímco Phoebe musela celý film strávit ve velmi vypjatém rozpoložení...myslím, že to pro ni nebylo vůbec snadné.

Příliš jí to patrně neulehčila ani skutečnost, že Harper, který zbožňuje kanadské žerty, byl vždy připraven na ni nachystat něco nečekaného. Vzpomíná si na jednu z kamerových zkoušek. „Byla to celkem poklidná scéna – otvírala jsem kufr – a běžely kamery. Přemýšlela jsem asi o nějakých smutných věcech, a Tom se schovával za dveřmi přímo přede mnou, a uprostřed celé scény na mě najednou vyskočil a k smrti mě vyděsil. A všechno to zaznamenaly kamery! A všichni navíc věděli, že to udělá...nejspíš to skončí na DVD!

V průběhu celého natáčení i po jeho skončení měli samozřejmě tvůrci filmu obavy, zda snímek Žena v černém 2: Anděl smrti nabídne fanouškům původní knihy, divadelní hry i filmu něco nového. „Jde nám o to, abychom divákům poskytli více akce i více hororu, ale současně zachovali napínavou atmosféru,“ říká Harper. „Pokud chcete diváky dostat do kina podruhé, musíte udržet velice choulostivou rovnováhu. Chcete jim nabídnout něco víc, než dostali posledně. Ale současně v hororu samozřejmě platí zlaté pravidlo, že méně je někdy více.

Aktivita ženy v černém na nějakou dobu ustala,“ dodává Armbrust. „Když jsme se bavili o tom, jak její mýtus posunout někam dál, vnímali jsme ji jednak jako predátora (děti jsou na velmi základní úrovni víceméně její kořistí), ale současně jako velice inteligentního lovce. Eve se jejím cílem stane kvůli tomu, co se jí přihodilo s jejím vlastním dítětem. Velice se to podobá tomu, co žena v černém dělá v původním filmu Kippsovi. Následkem ztráty manželky je ochotnější věřit v nadpřirozeno a v posmrtný život...

Vzhledem k tomu, že v názvu filmu jednoznačně stojí Žena v černém, bude tento snímek nevyhnutelně vnímán jako pokračování. Ale McCrory připomíná, že vzhledem k tomu, že se ve filmu neobjevuje žádná z původních postav, „to ve skutečnosti není pokračování. Oba příběhy spojuje dům a žena v černém, ale žádná z postav našeho filmu neví o událostech z filmu prvního. Jsou to zcela odlišné snímky. A mají také odlišnou atmosféru. Liší se v mnoha ohledech i po výtvarné stránce. Náš film nepůsobí gotickým dojmem, je mnohem naturalističtější.

Fox s ní souhlasí a podotýká, že původní film byl v porovnání s Harperovým nezanedbatelně odlišný. „Co se stylu a událostí v něm týče, působí nejspíše poněkud moderněji. Nechci tím říct, že první film je jenom o ženě v černém a o tom, co se odehrálo ve vesnici, ale náš snímek je spíše charakterová studie. Jde tu o jeho protagonisty a jejich životy a minulost, ale také o ženu v černém a o všechno to, co se v domě na Eel Marsh odehrálo. Takže se jím vine osobnější, lidštější vlákno.

Film zcela jistě pracuje s předpokladem, že každá z postav v sobě ukrývá nějakou citovou bolest, se kterou se musí vyrovnat – podobně, jako Kipps truchlil nad ztrátou své manželky. Zatímco Eve se musí vypořádat s pocitem viny z toho, že se vzdala vlastního dítěte, Jean způsobuje bolest představa jejího manžela a dětí ve válce, a Harry je stále ještě sužován utrpením ze ztráty posádky svého bombardéru. „Každý v sobě nosí svého vlastního ducha, takříkajíc,“ prohlašuje Irvine. „Pokud byste z toho filmu vyjmuli jeho hororové prvky, příběh samotný by stále fungoval. Nejedná se o nějakou pouťovou atrakci. Je to skutečné a poctivé drama.

Jak ho tedy označit? „Možná se jedná o další kapitolu v příbězích ženy v černém,“ zamýšlí se Croker. „První film je spíše detektivním příběhem než hororem. Muž přichází do města, které nezná. Děje se v něm něco divného a on musí přijít na to, o co se jedná. Tenhle film je trochu odlišný – hrdinové se v našem domě ocitají dříve a hned se něco začíná dít. Jde jim více o to, jak to zastavit. Sice to zastavíme tím, že zjistíme, o co se jedná, ale v zásadě se tu zkrátka právě teď odehrává něco hodně špatného a my to potřebujeme zastavit.

Nemůžeme se nijak vyhnout skutečnosti, že náš film bude vnímán jako pokračování, ale doufáme, že ho diváci budou schopni vnímat jako samostatné dílo,“ prohlašuje Oakes. Holden se domnívá, že si Žena v černém 2: Anděl smrti zachovala podstatu originálu, ale vydává se novým směrem. „Máme odlišného scenáristu. Máme odlišné herce. Děj se odehrává v jiné době a na jiných místech. Žena v černém tu samozřejmě stále je, nechápejte mě špatně. Ale působí odlišně. Tento film má odlišnou vizi.“ Anebo, jak konstatuje Fox, „myslím, že tenhle film je zatraceně víc strašidelný.

O tvůrcích filmu Žena v černém 2

PHOEBE FOX (Eve Parkinsová) je mladá britská herečka z Londýna. V roce 2011 byla v rámci udílení Evening Standard Theatre Awards nominována jako nejlepší nováček a objevila se také na seznamu „Hvězd zítřka“ Screen International. Phoebe byla zatím naposledy k vidění po boku Marka Stronga v obnovené premiéře hry A View From the Bridge v divadle Young Vic. Hra získala výjimečné recenze a Phoebein výkon v roli Catherine byl magazínem The Guardian označen za „geniálně hravý“.

Phoebe v současné době natáčí pro stanici BBC třídílné drama Life in Squares, které napsala držitelka ceny BAFTA, scenáristka Amanda Coe. Phoebe v něm představuje Vanessu Bellovou, sestru Virginie Woolfové, a jedná se o citové drama, které rozebírá životy revolucionářské skupiny The Bloomsbury Set. Na televizních obrazovkách byla Phoebe nedávno k vidění po boku Toma Hollandera v dramatu BBC A Poet in New York v květnu 2014. Seriál v režii držitelky ceny BAFTA Aisling Walsh se zabýval posledními dny života slavného básníka Dylana Thomase. Před nedávnem se objevila také v hitovém seriálu stanice BBC Tři mušketýři, ve kterém si zahrála vévodkyni savojskou. Na televizních obrazovkách má na svém kontě také seriály New Tricks, Switch, Coming Up a Černé zrcadlo stanice C4.

Na filmových plátnech ji zanedlouhou uvidíme v hlavní roli pokračování hororového příběhu Žena v černém, tentokrát s podtitulem Anděl smrti, ve kterém dále hrají také Helen McCrory a Jeremy Irvine. Phoebe zde představuje mladou učitelku Eve, která v průběhu druhé světové války doprovází skupinu londýnských školáků na bezpečný venkov. Brzy zjišťuje, že se jim podařilo probudit k životu temné síly děsivější než nacistické nálety. Phoebe se objeví také v thrilleru Eye in the Sky s Helen Mirren a Aaronem Paulem. Film se odehrává ve světě, ve kterém jsou války vedeny prostřednictvím dálkově ovládaných leteckých dronů, a jeho premiéra je plánována na rok 2015. Mezi její předchozí filmy patří například snímek Toma Harpera War Book a film One Day.

Phoebe je velice známá svými divadelními rolemi. V roce 2012 si zahrála „příjemně odvážnou“ Cordelii v Králi Learovi v divadle The Almeida. Zahrála si také roli Anne ve hře There is a War. Šlo o jednu ze tří her, společně s As You Like It v Rose Theatre a The Acid Test v The Royal Court Theatre, které se zasloužily o její nominaci na cenu Miltona Shulmana pro výjimečného nováčka v rámci udílení cen Evening Standard Theatre v roce 2011.

JEREMY IRVINE (Harry Burnstow) debutoval na filmových plátnech ve filmu Stevena Spielberga Válečný kůň, ve kterém si zahrál roli Alberta, mladíka, který cestuje do Francie, aby zde našel svého koně Joeyho, odeslaného na bojiště druhé světové války. Film byl v roce 2012 nominován na Oscara a Zlatý globus v kategorii Nejlepší film.

Irvinea jsme měli zatím naposledy možnost spatřit po boku Colina Firtha a Nicole Kidman ve filmu společnosti Weinstein Koleje osudu na motivy skutečných příběhů britského důstojníka Erica Lomaxe (kterého představoval Irvine), jenž byl v japonském zajateckém táboře mučen coby válečný zajatec a o řadu let později se vydal svému trýzniteli postavit. K vidění byl také ve snímku společnosti BBC Films Nadějné vyhlídky, ve kterém se ujal role Pipa. Film v režii Mikea Newella je adaptací klasického románu Charlese Dickense a objevují se v něm také Ralph Fiennes a Helena Bonham Carter. Jednalo se o závěrečný film 56. londýnského filmového festivalu BFI a premiéru měl v roce 2012 na festivalu v Torontu.

V roce 2012 si Irvine zahrál po boku Dakoty Fanning ve filmu Teď a tady o mladé dospívající dívce s nevyléčitelnou chorobou, která se rozhodne prožít zbytek svého života naplno. Film v režii Ola Parkera byl natočen na motivy knihy Jenny Downham.

V současné době Irvine natáčí snímek Rolanda Emmericha Stonewall, ve kterém budou k vidění také Jonathan Rhys Meyers, Ron Perlman a Joey King. Film mapuje skutečné události demonstrací v New Yorku v roce 1969, kdy newyorská policie vtrhla do gay baru s názvem Stonewall Inn, což jeho štamgasty přimělo k odvetě, která nastartovala boj za občanská práva homosexuálů.

OAKLEE PENDERGAST (Edward) si zahrál Simona, nejmladšího syna Naomi Watts a Ewana McGregora ve filmu Nic nás nerozdělí, aby se následně objevil v úspěšném hororu Wer. Jakožto student divadelní školy Sylvie Young, kterou navštěvuje od útlého věku, se objevil v řadě velmi populárních britských televizních seriálů.

HELEN McCRORY (Jean Hoggová) je mnoha cenami vyznamenaná herečka, která se na divadelních jevištích objevila v řadě rozmanitých rolích. Helen aktivně spolupracovala v divadle Donmar Warehouse se Samem Mendesem a ztvárnila hlavní role ve hrách How I Learnt to Drive, Old Times v režii Rogera Michelle a také v Mendesově rozlučkovém dvojpředstavení Twelfth Night a Strýček Váňa. Za zmínku také stojí její role v divadelní hře As You Like It, za kterou byla nominována na cenu Olivier a v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v roce 2006 také na cenu Theatregoer Choice, v Ibsenově dramatickém mistrovském díle Rosmersholm (2008) a ve hrách The Late Middle Classes a Last of the Haussmans s Julií Walters a Rorym Kinnearem. Letos si zahrála titulní roli ve hře Médea, za kterou sklidila bouřlivé ovace.

Na filmových plátnech se Helen objevila v několika britských nezávislých celovečerních snímcích, mezi něž patří The James Gang Mikea Barkera, Surovec s Patrickem Stewartem, Nezničitelná láska Rogera Mitchella a role Gillian Armstrongové ve filmu Charlotte Gray. Podílela se také na amerických filmech, jakými byly například Hrabě Monte Christo, Interview s upírem nebo Casanova Lasse Hallstroma. Velké ohlasy vzbudila její role Cherie Blairové ve filmu Stephena Frearse Královna. V roce 2010 si tuto roli zopakovala po boku Michaela Sheena ve snímku Zvláštní vztahy. Svůj hlas propůjčila postavě paní Beanové ve filmu Fantastický pan Lišák z roku 2009. Poté se ujala role zlé Narcissy Malfoyové v sérii filmů o Harry Potterovi. V roce 2011 se objevila v novém filmu Martina Scorseseho Hugo a jeho velký objev, ve kterém byla k vidění po boku řady slavných herců, a také ve filmu Skyfall, zatím posledním filmovém dobrodružství agenta 007. V roce 2012 si zahrála hlavní roli ve filmu společnosti Soda Pictures Flying Blind. V roce 2014 byl uveden snímek A Little Chaos s Kate Winslet v režii Alana Rickmana.

ALFIE SIMMONS (Alfie) si v minulosti zahrál drobnou roli ve filmu Edgara Wrighta U konce světa coby syn postavy Nicka Frosta, Andyho, školáka ve filmu Richarda Curtise Lásky čas a na televizních obrazovkách taktéž školáka v seriálu Špión stanice Sky One.

Zahrál si v místních divadelních představeních, mimo jiné ve hře Julius Caesar, či roli mladého prince Mamillia ve hře A Winter's Tale.

Alfie rád tančí a společně se skupinou Zoonation trénoval nejrůznější formy pouličního tance. Je bubeníkem a zpěvákem a vystupuje se svou místní rockovou školou. Kromě těchto talentů je také zkušeným brankářem, který pravidelně trénuje s fotbalovým klubem Reading na jeho fotbalových táborech, hraje rugby, kriket a tenis.

TOM HARPER (režie) je uznávaným režisérem a scenáristou. V roce 2006 byl nominován na cenu BAFTA za krátký film Mláďata o iniciačních rituálech městských gangů. Téhož roku byl Screen International jmenován jednou z „hvězd zítřka“ a v roce 2008 se zařadil mezi Hotshots magazín Broadcast.

Podílel se na kritikou velice ceněných televizních pořadech, které získaly řadu ocenění, mimo jiné například na seriálech Gangy z Birminghamu, This Is England '86 či Zmetci.

Na filmových plátnech debutoval celovečerním snímkem Skautská příručka pro chlapce a před nedávnem znovu spolupracoval s jeho oceněným scenáristou Jackem Thornem na filmu War Book, ve kterém se objevuje Sophie Okonedo.

JON CROKER (scénář) má na svém kontě například produkční scénář snímku Paddington Bear pro producenta Davida Heymana, scénář snímku Until I Rise s Freidou Pin pro společnost Relativity Media, či scénář snímku In Fear společnosti Big Talk.

Mezi jeho nadcházející projekty patří například scénář The Abominable Snowman společnosti Hammer, gotický milostný příběh pro společnost Pathe, komediální muzikál o Handelově Mesiášovi pro společnost BBC Films, či scifi noir pro režijní tým Shynola v produkci společností Warp a Film4. Napsal také konceptuální thriller pro společnost Scott Free a adaptoval temný comicsový příběh Death and the Penguin pro producentku Tanyu Seghatchian.

Svou kariéru zahájil prací na filmech ze série o Harry Potterovi, na kterých spolupracoval s režiséry Alfonso Cuaronem a Mikem Newellem. V průběhu doby, kterou strávil v Bradavicích, napsal a režíroval ultranízkorozpočtový celovečerní snímek The Best Man, uvedený na řadě festivalů po celém světě.

Jakožto editor scénářů spolupracoval s celou řadou filmových tvůrců, mezi něž patří Jane Campion, Duncan Jones, Joe Cornish a Pawel Pawlikowski, a podílel se na filmech jako Železná lady, Bezedné moře a Berberian Sound Studio.

SUSAN HILL (autorka předlohy) získala za své romány a povídky cenu Whitbread, cenu Somerseta Maughama a cenu Johna Llewellyna Rhyse, byla oceněna Yorkshire Post Book of the Year a nominována na cenu Man Booker Prize. Je autorkou padesáti šesti knih. Kromě filmové adaptace jejího slavného duchařského příběhu Žena v černém (v hlavní roli s Danielem Radcliffem) se divadelní adaptace této knihy hraje ve West Endu již od roku 1989. Její kriminální romány s detektivem Simonem Serraillerem jsou v současné době adaptovány do televizní podoby.

Susan Hill se narodila ve Scarborough a vystudovala londýnskou King's College. Byl jí udělen Řád britského impéria.

GEORGE STEEL (kamera) se podílel na řadě kritikou vyzdvihovaných a mnoha cenami oceněných projektů, mezi něž patří Gangy z Birminghamu a The Honourable Woman. Mezi jeho další projekty patří například snímek Zamilované ženy, seriály Playhouse Presents, Cast Offs a televizní film Doors Open, a také filmový projekt Gozo.

MARK ECKERSLEY (střih) vystudoval angličtinu na univerzitě v Oxfordu. Jako asistent střihače se podílel na filmech jako Billy Elliot a Miliony a byl editorem vizuálních efektů snímku Dannyho Boylea Sunshine. Coby televizní střihač má na svém kontě seriály Zmetci, This Is England '86 a Gangy z Birminghamu a televizní film The Great Train Robbery. Mezi jeho předchozí filmy patří Skautská příručka pro chlapce, Zmizení Alice Creedové, Dredd a Sviňák. Filmy War Book a Second Coming měly premiéru v roce 2014. Mark v roce 2006 sestříhal úspěšný krátký snímek Toma Harpera Mláďata a snímek Žena v černém 2: Anděl smrti je jejich desátým společným projektem.


Komentáře