Recenze: O Bourákovi, kterému zatéká do baráku i do života
Nová komedie bratří Trojanů má velké ambice, mapuje atmosféru 90. let a nabourává představy otců od rodin. Bourák Ivan Trojan je totiž odlišný a přece tak povědomý.
Celý příběh se odehrává v klasickém českém porevolučním městě, kde protikladem pracujícího živnostníka je mafián, který vlastní herny a má pod palcem i místní šlapky. Na první pohled vykreslená atmosféra, která působí familiárně je však narušena bourákem Ivanem Trojanem. Ten vyniká a do prostředí nezapadá, přizpůsobuje si prostředí sám sobě.
Celý film Bourák je prolnut mnoha dílčími rovinami, které sice zapadají do sebe, ale jednotlivé části nejsou příliš konzistentní a celkový obraz trpí. Je vidět násilná snaha naroubovat silné motivy do příběhu, které se neujaly.
Film Bourák se snaží zabrnkat na nostalgickou strunu minulých let, ale struny nejsou vyladěné. Je zde příliš mnoho falešných tónů. První polovina filmu chytla malou vlnku, která posouvala film dopředu, ale ta druhá se již rozplynula v nicotu a kýčovitost.
Herecké výkony jinak skvělých herců sráží povrchní dialogy a scénář, který působí velmi lacině. Film Bourák mohl být dobrý film, kdyby se scénárista Petr Jarchovský nesnažil ždímat suchou houbičku minulosti bez toho, aby ji nejdříve pořádně namočil. Režisér Ondřej Trojan a hlavní představitelé už toho moc zachránit nemohli, scénář je stáhnul jako ocelová koule na noze do propadliště špatných filmů.
Mnoho průměrných filmů vytáhne na výsluní hudební omáčka, která je však v tomto případě příliš obyčejná. Dokáže udržet pozornost skoro celý film, ale člověka ani nenapadne si přidat. Celkový dojem je podprůměrně průměrný, nepatří ani mezi průměrné filmy, ale ani mezi nejhorší české filmy.
Ivan Trojan i Jiří Macháček možná byli tahouni na plakátu, ale ve skutečnosti se ve filmu topí jako ostatní představitelé. Osobně bych za světlou výjimku viděl Veroniku Markovou, která se nenechala stáhnout do klišovitosti scén, kvůli nezkušenosti s filmovým světem. Doporučit film lze jen se sebezapřením nebo když se s přítelkyní ani vlastně moc koukat nechcete.
